V pátek 9. ledna jsme se sešly v 16 hodin na vlakovém nádraží, abychom mohly nastoupit do vlaku směr Liberec. Cesta proběhla v klidu, jenom jsme měly třičtvrtěhodinové zpoždění, takže jsme do klubovny dorazily až okolo půl desáté.

Na klubovně bylo vidět, že je v rekonstrukci a taky tam byla pěkná zima. Čárka ale hned ochotně zatopila a my jsme usedly k večeři. Během večeře náš navštívila návštěva v podobě tibetské mnišky, která nám povyprávěla o situaci v Tibetu a pak nás poprosila o pomoc. Vyprávěla nám, že ve Lhase je ukrytá na tajném místě stará buddhistická listina a Tibeťané se bojí, že pokud ji naleznou Číňané, tak ji zničí… Proto jsme se tam měly vypravit my, abychom ji nalezly, protože budeme jako turisté méně nápadní. Ještě nám bylo řečeno, že za chvíli na nás venku počkají převaděči, kteří nás potají převedou přes hranice, protože jsme neměly čas na zařizování víz…
Vydaly jsme se tedy za chvíli s převaděči na cestu, ale jaké bylo naše překvapení, když jsme se ocitly přímo před čínskou hlídkou. Byly jsme zajati a odvedeni         do jakéhosi tábora. Číňané nám ještě řekli, že převaděči byli podplacení…
Nevesele se nám usínalo v čínském zajetí, zbyla nám jediná naděje, že se nám podaří uprchnout…
V sobotu ránu po výborném poďpryči, co byl na snídani, jsme se vydaly do města. Šly jsme kolem romanticky zamrzlé a zasněžené liberecké přehrady až do centra   a pak do Babylonu. Bylo nám vysvětleno, že Číňané si z nás chtějí vychovat své špiony, a proto jsme se vydaly do IQ parku.

Image

Čárka bez těla

Tam jsme chvíli zapomněly na naší zoufalou situaci a maximálně jsme si to užily. Vyzkoušely jsme si postřeh a spoustu hlavolamů. Párkrát jsme si zkusily nechtěnou srážku se zrcadlem v bludišti, zopakovaly jsme si dovednosti z jeskyní  v  úzkém tunelu, zkusily jsme si, jaké to je být připoután na invalidní vozík,

Image 

zabublinovávaly jsme se do ooobrovských bublin,

povídaly jsme si přes celou místnost pomocí obřích satelitů, vyzkoušely jsme si, jak těžké je udržet rovnováhu, když se celé okolí otáčí, sjezdovaly jsme na lyžích        a rozbíjely balónky na čemsi, co vypadalo jako Tleskačovo kolo. A ještě spousty    a spousty dalších věcí jsme uzřely, okusily a vybádaly.

Image 

Image 

Mně osobně se nejvíc líbila místnost se spoustou vody, mlýnů a pump.
 
Image
 
Co z toho asi vznikne na druhé straně?
 
Image
 

 
Image
 
Tolik Majdiček a Krabiček...
 
Image
 
A tolik žabiček...
 
Image
 
To jsou nohy
 
Image
 
A jedeme!
 
Image
 
A lezeme!
 
Image
 
To je nádhera
 
Image
 
Vyzkoušeli jsme si i jízdu na vozíku. 
 

Když jsme vylezly ven, byly jsme šťastné, ale vyčerpané, a proto jsme se ihned naobědvaly. Při obědě k nám přišel potají jeden Tibeťan a dal nám jakýsi text. Když jsme na něj přiložily mřížku, kterou jsme dostaly od mnišky, tak jsme vyluštily, jak se můžeme dostat ze zajetí. Radu jsme aplikovaly do praxe a vysvobodily jsme se. Juchuuuuuuu!
Zjistily jsme, že jsme se při našem útěku dostaly až do Lhasy… Rozdělily jsme se na dvě skupinky a dostaly jsme mapy, na kterých byly body s GPS souřadnicemi, které jsme musely navštívit. Vždycky na daném místě jsme otevřely obálku. Obešly jsme přitom všechny krásy Liberco-lhasy. Když jsme otevřely všechny obálky, vznikly nám z toho další souřadnice, pod kterými se skrýval kostel, který byl kousek od náměstí. Tam jsme se sešly s druhou skupinkou a pak už jsme byly odvedeny na místo, kde by měl být schovaný Svitek S.

Image 

Došly jsme k rozbořenému kostelu sv. Magdalény, kde jsme svitek nalezly v rozbořené sakristii.
 
Image 

Pak už jsme se vydaly autobusem zpátky do klubovny. Uvařily jsme si výborné těstoviny se sýrem a omáčkou

Image

a pak jsme se vrhly do výroby náušnic.

Šlo nám to lépe než nejlépe a když už jsme byly úplně uuráběné, tak se za námi přišla znovu podívat mniška. Předaly jsme ji svitek (kterému jsme stejně nerozuměly, protože byl psán tibetsky) a očividně jsme jí udělaly radost. A dostaly jsme od ní za odměnu placky s tibetskou vlajkou, které budeme moci nosit na kroji. Ještě jsme si popovídaly o tom, jak to v Tibetu vypadá a proč tomu okolní svět jen pasivně přihlíží. Také jsme si připomněly, že tibetský národ není jediný, který žije    v nesvobodě, a že demokracie a dodržování lidských práv obecně není samozřejmostí!
V neděli jsme se vzbudily a k snídani byly výborné Tittčiny topinky. Pak už jsme se jen sbalily, uklidily a vyrazily na vlak. Měly jsme zpoždění kvůli autonehodě, takže jsme se bály, že nám ujede navazující vlak. Nakonec jsme vše (s troškou běhu) stihly a dorazily jsme domů včas, živy a zdrávy.  

Autor: Kuňka