V sobotu 24. 1. 2009 se děvčata z 2. oddílu spolu se svými kamarády, rodiči a příznivci vypravila autobusem do Pece p. Sněžkou. Jedná se o tradiční oddílovou akci, která se téměř každoročně koná koncem ledna.

Sraz byl u sokolovny v 7:15 a sešlo se tam (někdy s mírným zpožděním) 26 lyžování chtivých skautů a příznivců. Ještě nebylo ani 7:30 a autobus už uháněl směrem Krkonoše. Bohužel při projíždění Trutnovem jsme zjistili, že prší. Naštěstí při vystupování na parkovišti v Peci pod Sněžkou už nepršelo, naopak mírně sněžilo.

 Image

I takové byly pohledy

Skupina sjezdařů a snowboardistů v počtu 13 kusů se sešikovala a vyrazila v čele s Rackem na sjezdovku, aby nezmeškali ranní rozjížďky. Skupina běžkařů s tažným psem se vydala nejprve pěšky směrem na Richterovy boudy, ale časem v lese většina běžky přece jen nasadila. Nejhorší stoupání bylo na Výrovku, ale i to všichni zvládli a byli odměněni možností nasvačit se v útulné vytopené boudě.

Image

Běžkařská výprava

Poté jsme vyrazili k Bufetu Na rozcestí, kde jsme se pokusili nalézt místní variantu cesty a neznačenou zkratku. Tato zkratka se ukázala komickou vložkou a hlavní událostí běžkařské sekce. Zkusili jste si někdy sjíždět na běžkách čerstvými závějemi volným terénem, kde nejsou stopy? Pokud ano, víte, o čem mluvím. Škoda, že se všechny pády nedaly zdokumentovat, protože v jednu chvíli leželi prakticky všichni…

Image 

Alespoň něco...

Image

Po pádu

Zkratka se stala hlavní událostí také proto, že již zmíněný tažný pes to na sněžné pláni vzal z jiné strany okolo stromu než jeho pán (nejmenuji) a podařilo se mu vytrhnout běžkařskou obuv z vázání. Poté jsme trávili nějaký čas alespoň provizorní opravou, aby pán tohoto šikovného psíka mohl dojet do civilizace.
Další zastávka byla na Kolínské boudě, tam jsme si, zkratkou znavení, dali polévku a pití a pokračovali v opravách rozbité výstroje.

Image 

Slunce se pomalu chýlilo k západu, když jsme z Kolínské boudy vyráželi směrem na tzv. Václavák a okružní cestou na Černou horu. Tam jsme poté ještě malinko zabloudili, ale nakonec se vše v dobré obrátilo, všichni, až na majitele zničeného vázání, si náramně užili závěrečný, 6kilometrový sjezd (zakončený jako třešničkou na dortu sjížděním posledního úseku sjezdovky). Autobus dole pod lanovkou toleroval naše mírné zpoždění zaviněné nepředvídanými příhodami a počkal na nás.
V autobuse jsme se shledali se sjezdaři, kteří vypadali také velmi spokojeně, a cestou do Svobody n. Ú. jsme ještě nezapomněli, že jsme skauti a udělali dobrý skutek - vzali jsme stopaře. Výletu do Krkonoš zdar!

 

 Autor: Benďa