Ještě se podívejte, jak jsme se měly na jedné výpravě do skal v minulém měsíci.

Den po Akci S pořádal náš oddíl Výlet do skal. Sešly jsme se na nádraží v 9 hodin, spočítaly se a nakoupily lístek. Když jsme už seděly ve vlaku a výpravčí pískal k odjezdu, dorazila na nádraží Peggy, která si spletla čas odjezdu. Na koupi lístku nebyl čas, naskočila a jelo se (lístek jsme jí dokoupily ve vlaku).
Jelo nás 12 a jeden pes. Cesta příjemně ubíhala, ani počasí příliš nehrozilo deštěm. Konečně byla z okénka vidět hora Ostaš, cíl naší cesty, tak jsme vystoupily z vlaku. První kótou k dosažení byla oblast zvaná Hejda. Tam jsme dorazily po kratším bloudění, improvizovaném hledání hub a průstupu hustým maliním. Výstup nás tak vyčerpal, že jsme se musely ihned nasvačit. Při krájení jablka se Štěně řízla do prstu, následoval tedy výcvik zdravovědy v praxi. Po nějaké době se podařilo zastavit krvácení i hysterické kvílení.

 

Image

Foto celé výpravy až na fotografa (Titty).

Původně byl plánován rozchod na schovku, ale ten byl vzhledem k rozjívenosti některých členek vyhodnocen jako příliš nebezpečný. Vyrazily jsme tedy na společnou prohlídku skalního bludiště. Na konci skal jsme objevily krásné náměstíčko, kde bylo ohniště a posezení a pod převisem také pěkně vymetená místa na spaní. Zkoušely jsme se také protahovat či přímo plazit některými úzkými chodbami, byla to taková zkouška ohebnosti těla.

 

Image

Holky jsou zase na nějaké skále.

Image

Posléze jsme pobyt na Hejdě ukončily a vydaly se, tentokrát už po značce, na Ostaš. Cestou jsme si ještě zahrály na louce hru se šátky. Po příchodu na Ostaš si hoky mohly vybrat, zda chtějí navštívit Horní labyrint či Kočičí skály. Protože ani hlasování nerozhodlo, musela jsem zcela nedemokraticky vybrat Horní labyrint a Čertovo auto. Před výstupem jsme se posilnily svačinou na velkém kameni. Pak jsme si opakovaně prošly labyrint a na Čertově autě si zahrály hry.

Image

Žabičky na Čertově autě.

Image

A skautky na stejném místě.

Cestou na vlak jsme se ještě zastavily na Ostaši v bufetu, holky si za zbylé peníze mohly koupit pití a využily i kolotoč a houpačky. Na zpáteční cestu na vlak jsme si nechaly hodinu, to jsme ovšem netušily, že se po pár kilometrech značky ztratí a my budeme na poslední vlak dobíhat. Nakonec vše dobře dopadlo, vlak jsme bez problémů stihly a na nádraží do Nového Města dorazily unavené, ale snad i spokojené.

Autor: Benďa