Ráno jsme se sešly na vlakovém nádraží. Byli tam s námi i kluci z 1. a 3. oddílu. Společně jsme nastoupili do vlaku, který nás odvezl do Náchoda. Tam jsme ale musely přes hodinu čekat, a tak jsme se rozhodly vyhledat nejbližší pekárnu a nasnídat se.
Cestou zpět na nádraží jsme se ještě stavily ve zverimexu. Pak už jsme nastoupily do vlaku plného skautů a odjely až do Žďáru nad Metují. Na nádraží už na nás čekala přichystaná hra. Nejdřív jsme se museli rozdělit do skupin podle roku narození.

Image

Patřím sem, nebo ne?
Na zemi byly roky předepsané sprejem a každý si prostě našel své číslo, takže to rozhodně nebyl problém. Pak byli všichni mladší patnácti let rozděleni do asi třinácti skupin. Vedoucí utvořili další tři skupiny.

Image

Každá ze skupin dostala mapu, na které měla zakreslené 3 stanoviště s úkoly.
Image

Jedna skupina se připravuje.

Image

A další bádá v mapě, kam jít.
Skupiny startovaly vždy asi minutu po sobě. Po cestě do Police musely splnit úkoly na třech stanovištích – první úkol byl kimovka, druhý bylo sestavit ze všech lidí ve skupince monstrum o čtyřech rukách a čtyřech nohách a třetí úkol byly otázky ze skautské historie. Za každý správně splněný úkol dostala skupinka útržek mapy na okraji se šifrou. Po sestavení mapy a vyluštění celkem obtížné šifry, dostaly skupinky vymezený prostor, kde měly sledovat lidi v klobouku a kabátě.
Image

Posléze se ukázalo, že takto oblečení lidé mají na zádech připevněná písmena.
Když se skupince podařilo shromáždit všechny písmena, vyšlo slovo špýchar. Jenže pak se naskytl další problém. Skoro žádný z občanů Police neví, co to špýchar je, a tak se hledal dost obtížně. Ale většina skupin ho stejně našla a tam už na ně čekaly vlajky jako důkaz, že zdárně došly na konec.
Potom se všichni přemístili před Kolárovo divadlo. Tam se muselo dost dlouho čekat a vzhledem k tomu, že byla zima, tak jsme hrály hry pro zahřátí, ty extrovertnější dokonce zpívaly na celou ulici písně pro zvednutí nálady. Nakonec nám ale dveře divadla byla přece jenom otevřena, a tak jsme se mohli jít usadit dovnitř. Následoval nejdřív proslov o jediném skautském filmu v české kinematografii – Na dobré stopě. O filmu přišli popovídat i jeden z asistentů natáčení, dodnes skaut a jeden z představitelů hlavních rolí. Pak jsme tento film také zhlédli. Po filmu následovala ještě diskuze, ale moc lidí diskutovat nechtělo. Potom už jsme všichni odešli na vlak a jeli jsme domů.
Autor: Titty