Jarní splouvání Orlice se stalo již tradiční akcí 2. oddílu vodních skautek Vydry. Termín konání akce jsme rozhodli již v lednu a netrpělivě jsme čekaly, až se oteplí. A právě včas. Jen několik málo dní před splouváním Orlice jsme se dočkaly příjemných letních teplot a o to více jsme se těšily.

instruktáž balení loďáků

V pátek jsme se sešly v 15:30 v loděnici, sbalili si lodní pytle, technické pytle s kotlíky, lopatkami, strategičáky (tyče, na které se zavěsí kotlíky) a naložily lodě. V 18:00 bylo vše sbaleno, naloženo a mohly jsme vyrazit ALBATROBUSEM do Kostelce nad Orlicí, kde jsme plavbu začínaly.

Netrvalo dlouho a prožily jsme první dramatické chvíle. Nocleh jsme měly zajištěn v areálu Kosteleckých skautů, který byl nedaleko řeky. Po vyložení lodí, které jsme si mohly nechat za plotem baseballového hřiště, nás správce hřiště s ujištěním, že se s autobusem otočíme, poslal na kopec do skautského areálu. Jaké bylo překvapení, když  Soptík (Petr Fanta - náš řidič autobusu) zjistil, že na kopci, kam jsme vyjely, téměř žádný prostor pro otočení není. Tak, a co teď. Vyložily jsme všechnu bagáž a začala akce. Jedinou možností bylo odpojit těžký vlek na lodě a pokusit se to kousek po kousku otočit. Opět se ukázalo mistrovství Soptíka a podařilo se mu autobus otočit. Pak už jenom holky dotlačily vlek a autobus mohl odjet do Třebechovic pod Orebem, kde na nás čekal až do neděle.

Sobotní den jsme zahájili v 07:30 písničkovým budíčkem na kytaru a neodmyslitelnou rozcvičkou. Budeme celý den makat, tak se musíme protáhnout. Po rozcvičce následovala snídaně a balení stanů a loďáků. Pro některé to bylo první balení a bylo vidět, že to nejde tak, jak by si přály. Všechno je jednou poprvé a naučit se to někdy musíme. Po sbalení jsme veškeré věci, včetně kanystrů s vodou, které jsme si po celou dobu vezli s sebou, museli snést k řece. Chvíli nám to zabralo, a než jsme se rozdělily na lodě a zabezpečily veškerý náklad v lodích bylo už 12:00. Řekly jsem si: „Zítra budeme lepší“. Daly jsme si banán vyrazily. Čekala nás plavba do Týniště nad Orlicí, která byla 18 km dlouhá.

DSCN1435

Konečně jsme vypluly. Vody bylo dostatek, krásné teplé počasí, ptáci nám zpívaly a my si užívaly četné meandry, pro které je řeka Orlice tak oblíbená. Všech 24 skautek si to moc užívalo. A jaké by to bylo užívání a pořádná voda, kdyby se alespoň jedna loď necvakla. A co jedna. Dokonce dvě. Zákeřný  pahýl, pod který táhl proud, chvilka nepozornosti a posádka to měla spočítané. A jelikož hned za ní jela loď další a měla omezený manévrovací prostor, cvakla se také. Vše se zdárně podařilo zachránit, vylít lodě a do konce plavby už se žádné cvaknutí neodehrálo. Konečně byl čas oběda. Pádlováním vyhládne. S chutí jsme se vrhly na chleba s pomazánkovým máslem a okurkou.

Po malé pauze a koupačce jsme vyrazily dál. Před Týništěm už jsme netrpělivě vyhlíželi železňák. Náš oblíbený most, ze kterého odvážlivci skáčou do řeky. A je tu další výzva. Nejprve se přihlásila jedna skautka, pak druhá a nakonec se strhla lavina a skočily téměř všichni. Musím se přiznat, že do této plavby jsem se tomu statečně vyhýbala. Strach a studená voda mě vždy odradily. Nikdy bych si nepomyslela, že po 16-ti letech strávených v oddíle, kdy jsem tuto řeku jela nezpočetněkrát, se na stará kolena odhodlám a skočím. Byl to pro mě opravdový zážitek a nejen pro mě. Na to vzrušení v očích holek určitě nezapomenu. Udělalo mi radost, že v sobě našly odvahu a skočily.

skákání z železňáku

Po železňáku nás čekal vysoký přenášecí jez. Nejsme žádné korby, ale opět se ukázalo, že když se táhne za jeden provaz a všechny zaberou, není to tak strašné. Všech 12 lodí i s bagáží jsme nakonec přenesly. Když jsme dopluly do Týniště nad Orlicí, chýlil se už večer. Žaludky se začínaly pomalu ozývat a začalo další drama. Na louce, kde jsme původně chtěly stanovat, byla tráva vysoká až po pás a nebylo to tak pěkné místo, jak jsme si myslely. Co teď, zůstat zde a brodit se trávou nebo to risknout a plout dál s tím, že se třeba najde něco lepšího. Odvážným přeje, takže jsem se rozhodly pokračovat. A vyplatilo se. Zanedlouho jsme našly krásný vysekaný plácek přesně pro 8 stanů a 4 ohniště. Vyložily jsme lodě, postavily stany a rozdělily jsme se do 4 skupin, které si měly uvařit jídlo. Dřeva bylo dostatek a mohly jsme začít s přípravou. Dnes měly mít premiéru nové nerezové kotlíky, tak jsme byly zvědavé, jak to s nimi půjde. K večeři jsme si dělaly naše nejoblíbenější jídlo „špatety s kejdou“. Nakrájet a usmažit cibulku, točeňák, kečup a v druhém kotlíku špagety. Všem se to moc povedlo a nacpaly jsme se k prasknutí. Po dobrém jídle jsme vše omyly a uklidily. Zamaskovaly jsem 3 ohniště a nechaly pouze jedno na zítřejší snídani. Když bylo vše hotovo, zakončili jsme krásný den několika písničkami za doprovodu kytary, kolečkem díků a  večerkou.

vaření špaget s kejdou

Bylo ráno a ptáci nás opět budili svým muzicírováním a vítal nás krásný, teplý a slunečný  den. Měli jsme před sebou 14 km a plavba končila v Krňovicích u Třebechovic pod Orebem. Musely jsme se včas vrátit domů a ještě vše uklidit. To je výzva. Proto jsme vstaly už v 07:00 hodin a na rozcvičce protáhly své namožené svaly. Ke snídani jsme si nakrájely výborný záviny a uvařily ovocný čaj. Tentokrát nám šlo balení a úklid tábořiště mnohem rychleji a v 10:00 hodin jsme už vyplouvaly.

Všichni jsme si plavbu užívaly a čekal nás i jeden sypaný jez. Hukot vody nejedné skautce rozbušil srdce. Naštěstí jsou holky šikovné a jelikož byl dostatek vody, našlo se místo, kde se dalo proplout mezi kameny. Žádná loď se necvakla.

sypaný jez

Bylo něco málo po druhé hodině a my jsme věděly, že už se blíží konec plavby. Trochu jsme se těšili, protože nás čekal dobrý oběd, ale zároveň jsme cítily smutek, že už bude konec. Najednou se před námi objevila pláž, u které obvykle končíme. Po přistání bylo potřeba omýt lodě a donést je na louku, kde se měly nakládat na vlek. Když bylo vše omyto a vyneseno na louku, byl konečně prostor pro pořádnou koupačku. Následoval oběd a příjezd Soptíka autobusem. Po naložení lodí už jen cesta do loděnice, úklid lodí a všech věcí a domů.

naložení lodí a odjezd domů

Splutí Divoké Orlice, byl pro mnohé z nás zážitek a radost. Vše se nám vydařilo a nemusíme být smutní, že nám vodácká akce skončila, protože nás ještě čeká 24. 06. 2017 Orlice pro rodiče a v červenci putovní tábor po řece Moravě. Máme se na co těšit.

Více fotek na Rajčeti.

AHOJ Fredy (Šárka Obstová)