Další akce 3. oddílu se uskutečnila o víkendu 6.-8.3.2009 netradičně v loděnici. A jak? Heslem akce bylo obávané Rackovo úsloví, že zážitky nemusí být pozitivní, stačí, aby byly intenzivní... V pátek večer jsme pro Hraničáře (vlčata) uspořádali stezku odvahy, kterou všichni zvládli bez problémů (tzn. nebylo třeba měnit spodní prádlo).
Sobota začala nejdříve pro naše skauty Střelce, Rudu a Pedra. Byli vzbuzeni ve čtyři hodiny ráno (po necelých čtyřech hodinách spánku) a odvezeni Borasem na neznámé místo (vesnice Osečnice). Cíl: Ohnišov. Znalost pozice: nulová. Únava: absolutní. Sice se nejdříve vydali nejhorším možným směrem - do Skuhrova, ale nakonec dokázali najít správný kurs a na místo určení, tábořiště kosteleckých skautů v údolí Janovského potoka, dorazili kolem desáté hodiny.
Zbytek mužstva, tedy vlčata Boudý, Koda, Škvára, Sparrow a Orel vedení Borasem, Lukášem a Prófou, vyrazil na totéž místo asi o půl deváté. Zvolili jsme cestu údolím Janovského potoka. Po deštích se jeho hladina trochu zvedla, korytem se valily spousty ledové špinavé vody. Tu málem důkladně prozkoumali Lukáš se Sparrowem, když se pod nimi prolomila shnilá kláda na jedné lávce. Naštěstí se udrželi a přešli suchou nohou, ale zážitek to byl opravdu hluboký...
Celou cestu jsme také hráli oblibené Chytačky, lehce obměněné na "Ano-jo-yes". Suverénním vítězem se stal Orel, který si tiše vybojoval trojnásobek začátečního počtu lístků.
V poledne jsme se setkali s notně unavenými a hladovými Tygry. A co teprve, když jsme jim s lítostí oznámili, že jsme oběd zapomněli v klubovně. Buřty jsme samozřejmě měli, ale Střelcův výraz stál za to.
Když jsme vyluxovali i poslední zbytky špekáčků, navrhl Pedro, abychom si šli zahrát šiškovou válku. Asi byla dobrá, byla totiž taky poslední. Příčinou byla poslední Borasova šiška, střelená naslepo, která potvrdila zákony schválnosti a Pedra trefila přímo do oka. Následovalo volání Racka kvůli odvozu do nemocnice, Borasovy výčitky, odjezd všech tří směr Hradec... taky intenzivní zážitek.
Tak jsme dostali výpravu do rukou my s Lukášem. Rozhodli jsme se neriskovat a držet se původní cesty. Přes Janov, Tis, Rokoli, Bydlo, Mezilesí, Sendraž a Jestřebí a bůhvíco ještě jsme se všichni v pořádku dostali zpátky. Cestou se na nás přilepil jakýsi pes-podvraťák, a sledoval nás až ke klubovně, kde dlouho do noci hlídal, zda z nás něco nevypadne, i když jsme se ho snažili zahnat.
Večer se vrátil Boras z nemocnice, Pedro je prý v pořádku. Program pokračoval výbornou rýžovou kaší, kterou uvařili Tygři. Jediná vada bylo množství. Dvakrát tolik, než jsme dokázali zkonzumovat. Zbyla i ke snídani a pro přírodu (za stálého míchání směr les).
Večer jsme uspořádali závody autíček na dálkové ovládání. Postavili jsme takřka slalomovou trať a dlouho do noci kroužili. Po napínavém průběhu si vítězství urval Sparrow.
V neděli ráno jsme potom jen dojedli kaši, sbalili si, uklidili a zmizeli.
Další akce, na kterou se nezapomene.