Ačkoliv je to ze zříceniny hradu Potštejn do Litic jen pár kilometrů, tato akce se konala od pátku do neděle. Za velmi deštivého počasí jsme odjeli vlakem z Nového Města do Potštejna, kde jsme v kempu Vochtánka rozdělali stany. Celou dobu jsme (my nakupující) namlouvali ostatním, že místo plánovaných fazolí bude všemi hrozně oblíbená část našeho experimentálního jídelníčku - rýžová kaše. Nikdo z toho nebyl zrovna na větvi, ale když jsme začali dělat v kotlíku cibuli, všichni pochopili, že v těch konzervách asi nebude rýže. Zatímco Lukáš s Rudlou dělali fazole, my ostatní jsme nosili z lesa dříví a nacvičovali bojové sestavy s holemi i bez holí, bez kterých bychom se podle hry Althalus nedostali na hrad Potštejn. Po jídle, když se setmělo, jsme hráli hru se svíčkami, aneb kdo je sfoukne dřív ostatním. Nešťastnou náhodou se při ní hlavami srazili Prófa s Rudou, kde Ruda měl čelovku. Po této hře měli všichni bez výjimky popatlané ruce a oblečení voskem a Prófa pěkné červené klečko přesně uprostřed čela. No co, Buddha má konkurenci.
Další den následovala po časném budíčku rozcvička, a protože ta se v neděli nedělá, byla 2x tak vydatná. Po snídani jsme naučili vlčata zacházet s buzolou a šli jsme po papírech s azimuty. Potom jsme se vydali na zříceninu hradu Potštejn.
Poté, co jsme absolvovali prohlídku, která byla naučná, ale dost dlouhá, ale to už byl čas na cache. Protože to byla multicache, museli jsme nejdřív zjistit pár věcí, např. "Kolik okenních tabulek je dohromady v kostele?" (to bylo moc záživné...) Po dalších strastích jsme vypočítali konečné souřadnice a s radostí jsme se na ně vydali (jen někteří). Nápověda byla užitečná - všude stromy a ono to mělo být u rozdvojeného stromu. Nakonec jsme to však našli a už jsme museli jít dál, cesta volala.
Po cestě, která byla krátká, leč únavná, jsme našli hezké místečko na louce u lesa a postavili jsme stany. K večeři byla zase rejžovka (v podobě chleba a špejáčků opékaných na ohni). Pak byl čas na další cache, na kterou opět nešli všichni. Byla kousek odtamtud, na krásném místě jménem Kamarád u malého vodopádu. Střelec vyměnil šátek za náramek a šli jsme zase zpět. Když jsme přišli, ti co zůstali, si předčítali "Zuby, nehty" (pozn. pro neznalé: sbírka hororů), a tak jsem jim ještě chvíli četl. Pak už ale byl čas jít spát pro menší, a větší se šli koukat k Lukášovi do stanu na film "Jako kočky a psi", což byla neuvěřitelná sranda. Nakonec jsme však i my ulehli.
Ráno bylo slunné. My však měli čas jen na sbalení stanů a odchod. Po krátké cestě jsme došli do vesnice, kde jsme hned zahučeli do místní hospody na kofolu. Potom jsme vyrazili nahoru na hrad, jen Lukáš dole hlídal batohy. Při cestě nahoru jsme měli mít schůzku, ta se však změnila v zběsilý útok, protože místo peněz nás chtěli zabít. Zachránili jsme se, když jsme vběhli do hradu a pak následovala další přednáška s průvodcem. Nakonec jsme vyrazili zpět a cestou bylo skupinové foto na hradbách. Dole už čekal Lukáš a hned jsme vyrazili na vlak. Na nástupišti byl oběd a už jsme jeli domů na počítače a za rodiči.