Havrani letos tábořili v druhé půlce července na tábořšti v Mastech. A že si to doopravdy užili...
I když měl tábor oficiálně začít až 19. července, bylo třeba, aby skupina starších členů oddílu dorazila na místo o den dříve kvůli zajištění převozu všech potřebných věcí a započetí stavby. Počasí nám ale nepřálo. Už v klubovně během plnění náklaďáku začalo pršet, a tak další práce probíhala v přestávkách mezi postáváním na zastřešených místech. Na tábořišti nebylo o nic lépe, jen snad pršelo ještě hustěji, a tak jsme materiál snášeli dolů rozbahněným kopcem a snažili se dobruslit na tábořiště. Do večera stály čtyři stany a provizorní kuchyň. O dost méně, než jsme plánovali.
V neděli ráno se před Sokolovnou sešli i zbylí účastníci tábora, kteří byli auty ochotných rodičů přemístěni na tábořiště, kde byli okamžitě zapojeni do budování tábora. Ani do večera se vše nestihlo postavit, a tak práce probíhaly ještě několik následujících dnů.
Důvodem, proč družina dobrodruhů putovala do vzdáleného indiánského tábora, bylo, že tito indiáni vlastnili lék na jinak nevyléčitelnou chorobu, která se vyskytla ve městě, kde strávili (dobrodruzi, ne indiáni) značnou část předešlého roku a kterou se nakazila dcera místního kupce. Tato dlouhá cesta se odehrála v neděli odpoledne a družina při ní musela překonat rozbouřenou řeku, projít velmi náročným terénem v neproniknutelné mlze nebo se ubránit několika opilcům, kteří ji napadli. Na konci je čekal indiánský kmen, jehož členové právě provozovali rituální tanec okolo ohně. Jen co dobrodruhy spatřili, pozvali je mezi sebe a po vyslechnutí jejich prosby jim vysvětlili, že lék, který chtějí, může být velmi nebezpečný, a tak se musí ujistit, že jej nezneužijí. Nabídli jim ubytování ve svém táboře.
Během následujících čtrnácti dnů byla družina pod neustálým dohledem indiánů, kteří se snažili rozhodnout, zda jim můžou lék předat, a také je poslali pro několik ingrediencí nutných k jeho výrobě, které se nacházely sice nedaleko, ale byly dobře střeženy. Nakonec museli všichni, jednotlivě nebo po dvojicích, vykonat noční pouť a předstoupit před kmenového šamana, který učinil konečné rozhodnutí.
V průběhu tábora se také uskutečnil turnaj ve skautské hře Sacculus, proběhla táborová olympiáda, navštívil nás Radek, který si pro všechny připravil přednášku o první pomoci a naučil kluky, jak správně používat obvazy. Podařilo se nám zjistit, že na blízkém kopci táboří skauti z Náchoda. Samozřejmě jsme museli navštívit jejich tábor a oni náš a zahrát si nějaké seznamovací i akční hry. Nemohl chybět ani vzájemný přepad, to znamená, že jsme se skoro vůbec nevyspali, protože přepad tábora ? tentokrát svého vlastního ? si chtěli vyzkoušet i skauti a vlčata.
Původně plánovaný dvoudenní výlet byl kvůli počasí zrušen, a tak jsme do středověké vesničky v Uhřínově dojeli autobusem a na zpáteční cestě samozřejmě zmokli. Déšť se silným větrem nám také několikrát téměř odnesl střechu kuchyně.
Až na špatné počasí, které proměnilo táborové náměstí v bažinu, se tábor povedl.