„Píše se rok 2215.

Před necelým týdnem odletěla z planety Terresta loď Daidalos k sousední planetě, aby na jejím měsíci Kerkýra zahájila geologický průzkum, protože zde byla předpovězena velká ložiska vzácných nestabilních minerálů.

Bohužel, po navedení na orbitální dráhu bylo s lodí ztraceno spojení. Po dobu dalších dvanácti hodin, kdy už se loď měla dávno několikrát objevit, se kontakt nepodařilo obnovit. Loď byla nejspíše kvůli technické poruše nucena přistát na odvrácené straně měsíce.

Velení základny Minos na Terrestě vydalo okamžitý příkaz k vyslání záchranné mise křižníku Ikaros pod vedením kapitána Borase. Základní pětičlennou osádku lodi doplní dva nové úderné týmy z čerstvých nováčků v TSF.“

vetr04

V krátkosti uvedený příběh vám jistě prozradil, o čem byla letošní celotáborová hra. Naši skautíci se jako členové elitních týmů pro krizové situace vypravili pátrat po osudu ztracené lodi. A že to nebylo pátrání jednoduché, to vám snad ani nemusím vysvětlovat. Nejenže byla jejich loď záhy sestřelena a oni museli své plavidlo LC-25 IKAROS nouzově opustit, ale brzy i zjistili, že na měsíci nejsou sami. Již delší dobu zde operovala ilegální těžařská firma a s jejími prostředky by nebyl problém smést naše hochy z povrchu měsíčního. Z rutinní záchranné mise se tak stal závod s časem, ve kterém se oba týmy snažily získat součástky k opravě lodi dříve, než budou odhaleny. A to samozřejmě ve zdravě soutěžním duchu vzájemného soupeření. Ovšem, že to nakonec zvládli, loď opravili a po velmi dramatickém vzletu se dostali i do bezpečí vesmírného prostoru.

To vše na každoročním zimním táboru Větrník odehrávající se ve stejnojmenné horské chatě nedaleko od Pece pod Sněžkou.

Celotáborová hra u kluků dosáhla velkého ohlasu i díky našemu IT týmu (a jmenovitě Prófovi, který stál i za příběhovým rámcem hry), kteří dokázali vytvořit speciální komunikační program a počítačové INTRO, jež celou hru udělaly více realistickou.

Nejen hrou ale žil Větrník. Jako vždy jsme si všichni užili zimní radovánky a kratochvíle, stavěli sněhuláky, kutali nory, sjížděli na sáňkách, pytlích i pekáčích. Po dobrých obědech i večeřích jsme dělali stezku, hráli na kytaru, diskutovali na různá témata, nebo se jen prostě bavili. Větrníkem byl slyšet i tradiční zvuk harmonia a tentokrát i trochu netradiční zvuk harmoniky (nebo snad akordeonu, sám nevím), kterého se chopil Lukáš a celý týden se ve hře na něj zdokonaloval. I na Dračí doupě již došlo, i když ne v takové míře, jako v letech předešlých. A ve volných chvílích byl našimi skautíky vytesán před chatou pravý nefalšovaný zimní bar. Bohužel se ale i ten stal obětí častých útoků čůrající dogy, která k nám chodila ze sousední chaty značkovat své území.

vetr12

Chybět na Větrníku nemohly ani typické rozcvičky se soutěží o otužilce, kteří, vydrželi-li celý týden poctivého otužování, byli předposlední den po zásluze odměněni pohárem v hotelu Energetik. Jediné co trochu zkalilo nerušený klid celého pobytu, byl úraz našeho vůdce Borase, který ale naštěstí nebyl vážný natolik, aby musel odjet.

Poslední den jsme pak vygruntovali celou chatu, chvatně se naobědvali, abychom stihli náš autobus v Peci. Rozloučili jsme se s chatou, předali ji dalším nájemníkům a vyrazili do údolí. A už se zase těšíme, jak se tam za rok znovu dostaneme.