Stará dobrá chata v lehce odlišném, ale velmi příjemném duchu... aneb opět jarní prázdniny strávené v Krakonošově revíru.

Panorama Sněžky z Větrníku

Proč lehce odlišný duch? Částečně díky epidemiím a částečně díky rodinným dovoleným letos odpadli všichni účastníci z řad vlčat, rovněž starší roveři se kvůli začínajícímu vysokoškolskému semestru vyskytovali jen sporadicky. Zato skautů bylo požehnaně - všech sedm, co jich jen v oddíle máme, a nejmladšímu z nich bylo třináct, což umožnilo vést akci "trochu jinak".

Celé divadélko začalo v sobotu 19. února, kdy jsme se sešli na novoměstském nádraží. Popadnuli jsme nakoupený proviant a hrnec a notně se prohýbajíce pod tou tíhou jsme nastoupili do expresu směr Václavice. Po menších pauzách ve Starkoči a Trutnově jsme úspěšně dorazili do Pece.

Vzhledem k našemu nízkému počtu jsme obsadili jen větší spodní noclehárnu. Tam jsme si potvrdili, že je opravdu nevytopitelná (jak potvrzuje již dvacet let starý záznam v kronice chaty). A počasí tomu jen nahrávalo - po celý týden bylo totiž nádherně slunečno, zato slušný mráz; přes den se teplota většinou nepřehoupla přes nulu, v noci klesala až k mínus pětadvaceti.

Pěkného počasí jsme samozřejmě vydatně využili. Jako obvykle jsme vydatně hoblovali stráň u chaty i hotelu Energetik, ovšem tentokrát to opravdu stálo za to (až se všichni divili, že jsou stále celí a zdraví). Díky Sparrowově nezničitelnému foťáku, který přežil i noc na akumulačních kamnech, jsou všechny tyto kratochvíle více než bohatě zdokumentovány...

Jako loni, i tentokrát byl zprovozněn venkovní bar s nabídkou studených i teplých nápojů (tedy do té doby, než jej zlikvidoval pes majitele vedlejší chaty).

Samozřejmě nemohla chybět ani výprava. Opět jsme dobyli bufetku i Výrovku, k památníku obětem hor na Luční hoře nám chybělo už jen pár stovek metrů, ale kruté vysokohorské podmínky (a především naprostý nedostatek motivace u horolezců) nás donutily to vzdát. Vynahradili jsme si to špicovým sjezdem z Liščí na Lyžařskou boudu, výhledem z rozhledny na Hnědém vrchu a nespočetnými karamboly na stejnojmenné sjezdovce.

Celopobytová hra byla kvůli nízkému počtu účastníků bohužel zrušena. Schováváme si ji na příští rok... takže se těšte :-)

V srdcích našich účastníků ji však zvládlo nahradit znovu se zrodivší Dračí doupě, tedy roleplayingová hra, jíž po celou dobu vydržel PJovat (tedy "vyprávět") Prófa, značně přitom odrazován tím, co by se dobře dalo nazvat degenerací z počítačových MMORPG typu WoW.

Program dále zahrnoval naše oblíbené oživování mrtvých aneb lekce resuscitace od Racka, uzlování á la Boras nebo rozdělávání ohně na sněhu (které dopadlo nad očekávání úspěšně).

Večerní program obohatilo jednak čtení (Boras předčítal ze zajímavé knížky k zamyšlení Kam se poděl můj sýr a Prófa to doplňoval neméně oblíbeným Zaklínačem), jednak hra na kytaru, zpěv a s ním spojené kratochvíle (na tanec na stolech nakonec díkybohu nedošlo).

Základem fungování každé akce je zdravá, pestrá a vyvážená strava. Nevím, jestli šéfkuchař Sperou splnil i tuhle definici, každopádně vařil velmi dobře a stihl se stát takřka miláčkem davů (no, dobře, ne vše se mu povedlo, ale výkon podal přesvědčivý a budeme rádi, když mu elán i nadále vydrží).

Využili jsme čas i k troše pohledů do budoucna. Skautská družina Tygrů se pokusila vymyslet plán svého fungování.

A na závěr to, co každý den vlastně zahajovalo - rozcvička a otužování, tedy mytí sněhem, které přispělo ke zvýšení imunity všech zúčastněných; pro ty, kteří vydrželi a myli se pravidelně, pak vyneslo i sladkou odměnu na závěr pobytu...