Než se člověk naděje, je to už zase tu. Letošní jarní prázdniny strávil náš oddíl opět na chatě Větrník a v rámci tohoto týdenního tábora si plně užíval zimních sportů a radovánek.

vet100

Přesto byly věci, kterými se letošní Větrník vyjímal. Předně je třeba říci, že v takto malém počtu se na této chatě náš oddíl dosud nevyskytoval. Stálých účastníků bylo sotva k sedmi a další (vysokoškolští) členové oddílu se vyskytovali na horách značně chaoticky. Přesto ale nezanevřel Větrník na nás, skauty, a přivítal nás jako vždy s náručí otevřenou. Zmatená sobota zahrnující několik přestupů a mnoho čekání vyvrcholila sestupem k naší oblíbené chatě, která byla letos obzvláště zapadaná sněhem. Toho bylo ihned využito a po zbytek pobytu, pokud počasí dovolovalo, byly kutány cestičky i bunkry. Také koulovačky, sněžné bitvy i zimní sportovní disciplíny všeho druhu vyplňovaly chvíle společných prázdnin. Když už však počasí nepřálo, hrály jsme rozličné hry, od Carcasonne přes piškvorky až po Dračí doupě, které si opět získalo své místo v srdcích mladších skautů.

Jak čas ubíhal a na chatě se střídali vysokoškoláci jako listí na stromech, objevovali se na prknech naší oblíbené chaty novoměstští skauti všech generací, kteří k nám zavítali na návštěvu. Mnohdy pak taková návštěva vyvrcholila hudebním večerem za doprovodu kytary (jak se blížil víkend, rostl i počet nástrojů).

Bohužel, nic dokonalého nemůže pokračovat donekonečna. I my jsme se museli ke konci týdne rozloučit s roubenými zdmi Větrníku a na rok opět dát sbohem útulným kamnům a sedadélkům. Snad budeme všichni vzpomínat na tento tábor ještě poté, co mnoho let uplyne a snad se všichni co nejdříve vrátíme zase do této oázy zimního veselí a radosti.