Větrník, na kterém jsem se stal medvědem, na kterém jsem se poprvé účastnil programu jako vedoucí a který byl rozhodně jeden z nejlepších.

vetrmain

Ať už to bylo skvělou partou lidí, co tam se mnou bylo, nebo luxusním jídlem, co nám vařil Bow-dee, strašně jsem si to užil. Naše celotáborová hra, kterou jsme připravovali Koda, Škvára a já, byla o českých legionářích na italské řece Piavě, kteří po zběhnutí od Rakouska-Uherska bojovali na straně Itálie. My jsme byli zpočátku na straně Rakouska-Uherska, avšak poté, co jsme byli chladnokrevně obětovaní, přijali jsme nabídku už stávajících českých legionářů v italské armádě a přidali se na jejich stranu. Válka byla namáhavá a museli jsme zapojit všechny své síly, ať už fyzické nebo psychické, abychom odhalili nepřatelské špióny v našem týle, dešifrovali jejich zprávy nebo ničili infrastrukturu.

V závěru se odehrála velká bitva mezi námi a Rakouskem-Uherskem, ve které jsme zvítězili. Tak jsme se dočkali našeho svobodného státu Československa a konečně ukončili tuto zdrcující válku. My starší si také můžeme přidat zářez na svou pažbu úspěchů, když se nám podařilo zdolat Sněžku. Tím bych ukončil mé hlášení z z fronty a doufám že se na Větrníku sejdu se stejně dobrou partou lidí jako tentokrát.