Rok se s rokem sešel a konečně máme léto a prázdniny! Celí nedočkaví jsme se už těšili na středu 23.7.2008, na den našeho odjezdu na tábor.

Mrkněte, jak nám to letos vyšlo Cool

Image 

Ve středu odpoledne jsme se tedy společně sešli na nádraží v Novém Městě, naložili věci do připraveného auta, nastoupili do vlaku a hurá na tábor. Po pěti přestupech jsme konečně vystupovali ve stanici Libošovice, v samém srdci Českého ráje. Po čtyřech kilometrech natěšené chůze jsme se ocitli u rybníku Partoťák, u jehož břehu stál tábor. Rychle jsme si vybalili věci, navečeřeli a společně zasedli k zahajovacímu ohni. Seznámili jsme se s pravidli táboření, zazpívali pár písniček, když vtom jsme zaslechli odněkud z dálky tajemnou hudbu. Nechali jsme se jí vést. Došli jsme až ke břehu rybníka, po němž z dáli připlouvala loď s bílou postavou.
 
Image
 Hlavně ať neztratí rovnováhu Wink
 
Tajemná krásná žena v bílém se nám představila jako Jezerní paní, mluvila o roztříštěnosti Anglie a hrozbě bojovných Sasů. Potom vyzvala Artuše, aby před ní poklekl a pasovala ho na krále Anglie, do rukou mu vložila Excalibur. Artuš si vyvolil své nejvěrnější - Lancelota, Eleanor, Gawaina a Muriel. Ty si vybrali jednotlivé členy rytířských řádů. Tím pro nás skončil první táborový večer.
 
Druhý den jsme se již probudili uprostřed středověké Anglie, a tak jsme vyráběli obleky, vymýšleli jména a pokřiky. Během dne jsme si i zahráli nějaké hry. Na večerním nástupu proběhlo představení rytířských řádů:
 
Image
Truvéři z Doveru
Rozsekáme všechny reky, 
rádi máme jejich zkřeky.
Ruce, oři, zbraně,
plnou parou na ně.
Chrabrost, chytrost, to je naše,
rádi žerem vtipný kaše.
Rychle prchli všichni Sasi,
hrůzou zbělali jim vlasy.
A před kým?
Přeci před námi, před Truvéry z Doveru.
V erbech máme růži,
strhnem Sasům kůži!
 
Image
Kwejgáři
Naše heslo je a bude,
sloužit věrně v každé době.
Artušovi pomůžeme,
zlé rytíře přemůžeme.
Ať pěšky či na koni,
bez jídla či bez vody,
 půjdem cestou dál a dál
až dojdeme na okraj.
Ať žije Artuš!
 
Image
 Bratrstvo pentagramu
Kdo je ten, kdo zkřivil meče,
kdo prohlédne každou lest?
Nebojíme se, když krev teče,
Sasi zničí naše pěst!
 
Image
ETA - Elitní templáři z Amstrdamu
Anglie se otřásá,
nebem blesky šlehají,
celá lidská masa
nyní k zemi padají.
S jasnou vizí lidé mizí (4x)
V tak těžké době otevřela vrata
zkrvavená Anglie skupině ETA! 
 
Třetí den jsme se probudili do slunečného a prohřátého rána. Abychom se mohli stát rytíři a bojovat za krále Artuše o svatý grál, museli jsme se naučit spousty nového. Učili jsme se zacházet s různými druhy zbraní a stříleli jsme z luku. Svedli jsme mezi sebou i několik rytířských soubojů.
 
Image
Winifred dokázal, že i pravák může směle používat levou ruku
 
Večer jsme strávili u táboráku. Pozdě v noci se ale táborem ozýval křik cudné panny. Byli vzbuzeni tři nejlepší rytíři z každého řádu a vydali se pannu vysvobodit z rukou okultistů, kteří pomocí její krve chtěli získat klíč k nesmrtelnosti. Po těžkém boji jsme okultisty porazili a Max cudnou pannu probral pořádným polibkem. Pak jsme konečně mohli spokojeně zalehnout do spacáků.
 
V sobotu jsme vstávali o něco později. Dopoledne jsme museli zajistit chod tábora plněním služeb a podařilo se nám postavit naší první táborovou bránu. Odpoledne byli všichni pasováni na rytíře a rytířky Camelotu. Král Artuš na tuto počest vyhlásil rytířské klání v několika disciplínách - lukostřelba, aréna s mečem, rolničková aréna a kolbiště.
 
Image
Piňďa se stal překvapivě vítězem lukostřelby v mladší i starší kategorii
 
Image
 Prestižní souboj mezi králem Artušem a Fionanem, vítězem arény s mečem se ale nakonec stal Winifred, v mladší kategorii Gard
 
 
Celý večer jsme strávili v krčmě U čtyř stehen, kde jsme slavili naše pasování. Zatímco jsme pili a hodovali, Sasové nám unesli čtyři táborníky. Po jejich stopách se na cestu rychle vydala trestná výprava vedená samotným Artušem. Podařilo se nám vetřelce najít a překvapit. A tak po boji muže proti muži jsme mohli slavit vítězství a návrat unešených kamarádů zpět na Camelot.
 
I neděle nás přivítala hřejivými slunečními paprsky. Byl to den našeho výletu. Vypravili jsme se na hrad Kost a odtud údolím Plakánek zpátky do tábora. Odpoledne jsme se všichni vysprchovali, zahráli jsme si hry podle vlastní chuti a slavili jsme nedělní mši svatou. Pak jsme usedli k táboráku, opekli buřty, zazpívali si a šli do hajan.
 
Image
Hrad Kost na nás zapůsobil svoji monumentalitou (jako, že je opravdu velký)
 
Image
Odpočinek v kouzelném údolí Plakánek 
 
Šestý den, pondělí, byl zasvěcen přípravě na návštěvu rodičů. Ta se měla odehrát formou středověkých trhů, a tak jsme celý den strávili výrobou různých ozdob, vymýšlení různých služeb, které se ve středověku nabízeli nebo nácvikem divadla. Bylo pro mě překvapením, s jakým nasazením se svých rolí všichni ujali. S příjezdem prvních rodičů se tábor zcela proměnil na jeden velký trh. Nabídka byla opravdu široká - prodej náhrdelníků, tepaných opasků, náramků, naušnic, Krčma svěžích kostí, romantická projížďka na rybníku, Kadeřnictví na vysoké noze, Optika Lima, masáže a kosmetika, kočovní komedianti s divadelním vystoupením. Atmosféru lze jen těžko popisovat slovy. Byl to jednoduše úplně nejlepší den letošního tábora! Den, který mi zkrátka vyrazil dech Smile
 
Image 
Rytíř Hubert (Oslík) si otevřel stánek s Osličím zbožím - náramky, náhrdelníky a koželužnictví
 
Image
Náš hrad Camelot,
žije a zpívá,
každý šťastný člověk,
pokoj od všech robot mívá,
Krčma svěžích kostí,
klídek od bolestí
Winifred a Fionan 
 
Image
Kadeřnictví na vysoké noze (v pozadí)
 
Image
Kočovná komediantská společnost hraje svoji premiéru 
 
Večer jsme dostali zprávu od Merlina, který nám radil najít hrob Artušovi matky. Tam jsme měli hledat nějaké informace, které by nás mohli dovést ke svatému grálu. Hrob Lady Igraine jsme nalezli, našli jsme i zašifrovanou zprávu. Jenže ani ti nejlepší z nás (ani já) neuměli zprávu vyluštit, a tak jsme se vrátili zpátky do tábora. Ráno je přece moudřejší večera.
 
Image
Artuš pokleká u hrobu své matky - Lady Igraine, vévodkyně Cornwallské 
 
A taky, že jo. Ráno jsme nad zprávu zasedli podruhé a zadařilo se. Podle instrukcí jsme pod spadlou břízou nalezli první část mapy znázorňující cestuza svatým grálem. Zbytek dne jsme se věnovali přípravě na slibový oheň. Vlčácký slib na letošním táboře složili Pepa Kůst - Oslík a Honza Tomáš, skautský slib Pepa Rydlo. Více ke slibům neprozradím, protože je to tajné Tongue out
 
Ve středu jsme se opět vydali na cestu za svatým grálem. Nalezli jsme druhou část mapy. Dopoledne jsme hráli různé hry a pěkně po staru opékali kuřata na vlastoručně vyrobených rožních. Všem se to skvěle povedlo.
 
Image
Kuře s nejpropečenější kůžičkou ukuchtilo Bratrstvo pentagramu 
 
Odpoledne jsme si zahráli oblíbený baseball a vpodvečer do našeho tábora zavítala milá návštěva - Karel Pfeiffer, poválečný novoměstský skaut. Tábor se mu podle jeho vlastních slov velmi líbil, což nám samozřejmě hodně polichotilo. Spolu s ním jsme večer zasedli do tee-pee k ohni, u kterého nám vyprávěl, jak se stal skautem, co jako skaut dělal, kdo to byl Úta, jak se skautem musel kvůli komunistům skončit a mnoho dalších historek. Mimo jiné nám ale pověděl o kameni nedaleko louky, kde v roce 1947 tábořil. Mělo by na něm vytesáno JUNÁK NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ a jména asi deseti skautů. Momentálně ale nikdo neví, kde přesně kámen je, a tak jsme se rychle shodli, že se ho pokusíme najít. Čas rychle utíkal a než jsme se nadáli, byla večerka. Rozloučili jsme se s Karlem a šli na zasloužený odpočinek. 
 
Image
Napjatě posloucháme příběhy z nelehké doby od bratra Karla 
 
Probudili jsme se do prosluněného čtvrtečního rána. Dopoledne jsme věnovali přípravám na puťák, na který se odcházelo hned po obědě. Procházeli jsme provoněnými borovými lesy až ke Komárovskému rybníku. A protože bylo ten den velké horko, převlékli jsme se do plavek a pořádně se zmáchali. Bobák, Martin a Mája dokonce celý rybník přeplavali (a byla to opravdu pořádná dálka).
 
Image
V samém srdci Českého ráje došlo i na kohoutí zápasy 
 
Když jsme se dosyta osvěžili, pokračovali jsme dál směrem na Drábské světničky. Procházeli jsme nádhernou přírodou plnou nevšedních rostlin. Poprvé v životě jsem na vlastní oči viděl brusinky, dobromysl nebo velký keř rulíku zlomocného. Když už se šeřilo, dorazili jsme na vyhlídku Klamorna, kde jsme se nakonec ubytovali v naprosto ideální skalnaté světničce.
  
 Image
Když jsme na Klamornu dorazili, byli jsme okouzleni dalekým rozhledem
 
Image
Západ Slunce nabídl neopakovatelně romantické chvíle
 
Image
Naše ležení přímo ve světničce Klamorny 
 
Ráno jsme se nasnídali, zbalili si věci a vydali se na Drábské světničky, ze kterých jsme obdivovali daleké výhledy na Bezděz, Ještěd nebo Mnichovo Hradiště. Cesta zpátky vedla po hraně skal, někdy i přímo skalami. Nakonec jsme dorazili opět ke Komárovskému rybníku, ve kterém jsme se vykoupali.
 
Image
Celá výprava na Drábských světničkách 
 
Image
Oslík s oslíky - tak hezké zvíře prý ještě nikdy neviděl 
 
Do tábora nás dělilo posledních šest kilometrů, které rychle utekli. Celí utrmácení jsme okolo čtvrté hodiny dorazili do tábora. Tím pro nás ale den nekončil. Večer jsme dostali další zprávu od Merlina, abychom se vydali za drakem. Od něho jsme dostali mapu k jeskyni, ve které žije Merlin. Cesta byla dlouhá, a tak jsme dorazili až pozdě v noci. Od Merlina jsme obdrželi poslední kousek mapy k cestě za svatým grálem. Ale protože už bylo pozdě, šli jsme nabrat síly na další den.
 
Image
Merlin nás přivítal ve své jeskyni a daroval nám poslední část mapy 
 
V sobotu jsme se konečně mohli vydat na cestu za slávou a bohatstvím. Museli jsme projít několik různých stanovišť, kde se plnili různé úkoly. Cesta nás zavedla opět na hrad Kost. Tam se nás ujala rázná, ale milá průvodkyně (přišli jsme totiž pozdě, a tak jsme nestihli prohlídku s ostatními lidmi). Na konci prohlídky nám paní průvodkyně konečně dala tolik vytoužený svatý grál - pohár naplněný až povrch stříbrňáky. Vrátili jsme se zpátky do tábora, kde jsme opět v kčmě U čtyř stehen oslavovali naše vítězství. Tentokrát dokonce i s hudbou, protože do tábora dorazili hudebníci se středověkými nástroji. Skvěle jsme se bavili, ti odvážnější i tancovali. Zábava prostě byla v plném proudu.
 
Image
Někteří z nás si i zatancovali při poslechu pravé živé středověké hudby 
 
Následovalo vyhodnocení celotáborové hry, kterou nejlépe zvládli Kwejgáři a rozdávání odměn. Museli jsme ale jít brzo spát, protože v neděli ráno nás čekalo bourání celého tábora.
 
Abychom vše stihli včas sklidit, museli jsme vstát už v šest hodin. Pustili jsme se do práce, a tak jsme okolo půl desáté měli veškeré věci naložené na náklaďáku. Překvapený z té rychlosti jsem nebyl jen já, ale i rodiče, kteří nám přijeli s bouráním tábora pomoci. Rozloučili jsme se a začali se postupně rozjíždět do svých domovů. Doufám, že se všichni společně sejdeme zase za půl roku 13. - 15.února 2009 na Janovičkách. 
Nakonec bych rád poděkoval Máje a Indiánce, kteří si obětavě připravili letošní program, a samozřejmě všem vedoucím za jejich nasazení a elán. A nemohu zapomenout i na všechny táborníky a tábornice za jejich nadšení a snahu!
 
 Image