Jistě si vzpomenete na článek z června o senzačním vítězství šestky vlčat ze 4.oddílu v krajském Závodu vlčat a světlušek o putovní totem náčelníka. Na konci září jsme se vypravili na celorepublikové kolo, ve kterém jsme se také neztratili!

Image

Byl pátek 26.9. těsně po poledni a na nádraží se začali scházet první okrojovaní členové 4.oddílu, aby se vypravili na ústřední kolo ZVaSu. Cesta rychle ubíhala, a tak o půl šesté jsme vystupovali v Olomouci na hlavním nádraží, kde se k nám připojil Taz (pro jiné též Fox), který nám po celý víkend dělal průvodce. Nasedli jsme na autobus MHD, který nás dopravil až do Radíkova, kde se celý závod konal. Tam jsme se zaregistrovali a navečeřeli. Ubytování jsme získaliv jedné z olomouckých tělocvičen. Rychle jsme nasedli na mikrobus, který nás dovezl až na místo. Protože jsme tam byli první, rychle jsme si vybalili, vytáhli míček a dali si fotbalový zápas jako rozcvičku na závod. Když přijeli ostatní, zalehli jsme do spacáků a šli spokojeně spát.

Druhý den jsme si zbalili vše potřebné a vyrazili zpátky na Radíkov. Nasnídali jsme se a už byl čas na ranní slavnostní nástup (viz první foto). Zjistili jsme, že soutěží celkem 17 klučičích hlídek - těch nejlepších z jednotlivých krajů a 15 hlídek holčičích. Vylosovali jsme si startovní číslo 26. 

Image

Šestník Ojtík stojí včele naší representační šestky (dále Mumie, Dejv, Honza a Oslík)

Dopoledne jsme strávili pro nás netradičním sportem - volejbalem. Vládla pohoda, sranda, na nervozitu ze závodu si nikdo ani nevzpomněl. Po obědě ale přišel náš čas. 

 Image

Prohlížíme schéma trasy závodu, abychom se někde po cestě neztratili

Pak už přišlo připomenutí pozapomenutých znalostí, poslední porada, poslední pokřik a ...

Image

Hurá na to!

Kluci plnili po cestě spoustu úkolů z oblastí kuchařské dovednosti, řešení problémů, poznávání přírodnin, první pomoci a mnoho dalšího. My vedoucí jsme zatím netrpělivě očekávali jejich návrat na základně. Zhruba po dvou a půl hodinách se vrátili. Byli na sebe naštvaní - mluvili o spoustě zbytečně ztracených bodech. Naše očekávání se začínalo soustředit při nejlepším na takové 10.místo. 

Po večeři přišla ta největší chvíle - vyhodnocení závodu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme nebyli ani desátí, ani pátí a dokonce ani třetí. Nakonec to ale přeci na první místo nestačilo, a tak jsme rozdílem jediného půlbodíku skončili na trochu smolném, ale přeci skvělém 2.místě!

Image

Vícemistři republiky si přichází pro gratulace a zasloužené odměny

Trochu zklamaně jsme jsme nasedli do autobusu na zpáteční cestu do místa našeho ubytování. Spolu s námi jeli i vítězové, kteří byli ubytováni tamtéž, a tak jsme si totem náčelníka pořádně prohlédli a všichni si na něho sáhli. Před usnutím jsme si zahráli fotbálek a šli spát. V neděli jsme se probudili přímo na snídani, kterou nám dovezli až do tělocvičny. Ostatní odešli dříve než my, a tak jsme si naposled zahráli a pak se vydali na cestu na vlak.

 Image

Do stanice akorát přijelo Pendolino, a tak jsme se na něj všichni podepsali

Po šesti hodinách jízdy jsme konečně vystupovali v Novém Městě na nádraží, kde jsme přijali gratulace od našich rodičů. Ke zhodnocení nelze říci nic jiného než to, že je to obrovský úspěch, který konečně máme! Nechyběly nám ani znalosti, ani dovednosti, jen trocha štěstíčka!!! Za sebe chci pogratulovat klukům, kteří tento úspěch vybojovali, ale i všem vedoucím, kteří za tímto úspěchem bezesporu také stojí! Přeji, aby nám to všem dodalo dostatek nadšení v práci, která má smysl!!!

Image