Konečně nadešel dlouho očekávaný pátek 14. srpna, kdy se starší část 4. oddílu sešla na vlakovém nádraží, aby společně strávila letní tábor na tábořišti v blízkosti Hospitalu Kuks. Pojďte se s námi podívat, jak jsme se měli a co jsme dělali ...

Image

Po třech přestupech po desetiminutových intervalech jízdy se celá naše 25-členná výprava ocitla na autobusové zástávce v Kuksu, od tábořiště nás dělil poslední kilometřík chůze.  Po příchou jsme se ubytovali a následovalo tradiční seznámení s tábořištěm, táborovým řádem či denním režimem. Posilnění večeří jsme zasedli k zahajovacímu táboráku. Při zpěvu písniček čas rychle ubíhal, když tu ...

Image

... přiběhl do tábora muž v mysliveckém obleku a žádal nás o pomoc

Představil se jako člen Řádu sv. Huberta a povídal o ztraceném šípu, který získal sv. Hubert při lovu, když se setkal s jelenem, který měl mezi parožím kříž. Tento šíp měl velkou léčivou moc - jeho hrot přiložením léčil nemoci a zranění. Všechny nemoci ale v tomto hrotu zůstávali. Za zmizením šípu ze svatyně Řádu stálo Černé bratrstvo, které chtělo získat moc nad světem pomocí nemocí, které by za pomoci lektvaru získali z Hubertova šípu. Bylo tedy nutné pustit se rychle do práce.

Image

Ve svatyni Řádu sv. Huberta hledáme stopy, které by nás mohli dovést k Černému bratrstvu

Podařilo se nám najít pouze na první pohled čistý papír, žádné další stopy na místě nebyly. A tak jsme se vrátili do tábora a šli spát, ráno moudřejší večera.

V sobotu jsme začali zkoumat prázdný list. Po nahřátí nad svíčkou se objevil text na jehož konci stálo: Pomoc hledejte u sv. Františka. Do oběda jsme tak museli zjistit, co se sv. Františkem myslelo. Našli jsme poustevnu s vytesaným zobrazením sv. Františka a v ní další dopis psaný starou, tzv. Vigénerovou šifrou, která se používala v dobách hraběte Šporka. Po obědě jsme se pustili do dešifrování, které jsme úspěšně dokončili před svačinou. V dopise stálo, že je potřeba šíp očistit lektvarem Albus potagium purificatio, jehož příprava je popsána v knize lektvarů ve Šporkově laboratoriu. Po svačině jsme se tedy vydali do Hospitalu. V rámci prohlídky jsme shlédli sochy ctností a neřestí od Matyáše Bernarda Brauna a interiéry Hospitalu.

Image

Vlevo ctnosti, vpravo neřesti ... nebo naopak ???

Prohlídka končila ve staré lékárně U granátového jablka, tedy ve Šporkově laboratoriu. Za zpívání nám nakonec paní průvodkyně dovolila, abychom si Knihu lektvarů mohli odnést do tábora. Lektvar jsme v ní našli, a tak jsme mohli začít hledat jednotlivé potřebné přísady.

Image

Rychle zpátky do tábora a shánět přísady do lektvaru

V neděli jsme se rozdělili do skupinek, vymysleli jejich jména a pokřiky a pustili se do shánění první z přísad, krysích ocásků. Večer jsme společně s o. Vladimírem slavili mši, po které následovalo posezení s naším vzácným hostem, panem doktorem Štychem, obnovitelem Řádu sv. Huberta, jeho dlouholetým velmistrem a velkým znalcem naší i exotické přírody. U večerního ohně vyprávěl o tom, jak dříve probíhali lovy, o hraběti Šporkovi a jeho přínosech, o historii a současnosti Řádu. V následné diskusi jsme se dostali i k místní přírodě, sběru motýlů či ochraně přírody. Setkání s panem Štychem pro nás bylo velkým přínosem!

Další dny jsme se věnovali sbírání dalších přísad. Některé byly lehce k nalezení, (heřmánek, kopřiva, sedmikráska, ...) jiné jsme museli těžce získat (např. slepičí pařátek). Večer jsme vyrazili na stezku odvahy, která vedla od Hospitalu až ke zlatému rounu. Z dálky se celou tu dobu blížila bouřka, ale zdálo se, že postupuje jen velmi pomalu. Když byla na cestě zhruba polovina lidí, začal foukat obrovský vítr, rychle jsme stezku přerušili a pospíchali do tábora. Bouřka postupovala ale tak rychle, že jsme to do tábora netihli a zůstali zhruba 300 metrů od něho. Rozmístili jsme se po louce, sedli si do dřepu a čekali. Blesky lítali v dosahu kilometru, všichni jsme se hrozně báli, ale těch nekonečných 15 minut jsme vydrželi. Bouřka ustoupila a mohli jsme se vrátit, přestrojili jsme se do suchého a spokojeně usnuli. Díky spojení vysílačkami, připravenosti vedoucích a díky statečnosti dětí jsme dokázali vyřešit nastalou krizovou situaci přesně na jedničku!

V úterý jsme se probudili do dalšího prosluněného dne. Sbalili si batůžky na výlet a vyrazili do Betléma za poustevníkem Juanem Garinem pro mléko dvouhlavého jednorožce.

Image

Po cestě jsme viděli dvě víly, které si rozčesávali vlasy, a tak jsme si potajnu některé vzali do očistného lektvaru

Krátce po poledni jsme dorazili do Betléma, prohlédli si sochy vytesané do skal a objevili poustevníka. Za malý úkol, který jsme museli splnit, jsme nakonec dostali mléko dvouhlavého jednorožce.

Image

Poustevník nebyl příliš výřečný, preferuje samotu a rozjímání, nežli společnost

Po návratu do tábora jsme využili teplé slunečné počasí a pořádně si užili řeky, která protékala okolo našeho tábořiště.

Image

Voda 17,5°C, vzduch 30°C 

Ve středu vyrazilo třináct odvážných na puťák. Vlakem jsme dojeli do Dvora Králové a odtud jsme putovali pěšky na Zvičinu, kde jsme přespávali. Po cestě jsme poobědvali na Čertových kamenech a zahráli si golf. Ze hřebenů se naskýtaly nádherné výhledy ke Krkonoším, ale i na Ještěd nebo k Hradeckým rovinám.

Image

Nohy k sobě, pěkně napřáhnout a švihnout ...

Vrchol puťáku nás čekal u jeskyně Skrýše. Po jednom jsme vstupovali po laně do skalní štěrbiny, která vedla do 28 metrů dlouhé jeskyně. Uvnitř žila velká žába neurčeného druhu, netopýři visící od stropu dolů a především velcí pavouci s šeredně vyhlížejícími kokony.

Image

Za vstupem nekoukat nad sebe, kdo se koukne, nevejde dál - pavouci ...

Image

Dosti strašidelné kokony a velcí pavouci nás odrazovali

Večer jsme dorazili na vrchol Zvičiny, prohlídli jsme si kostelík a koupili za odměnu nanuky. Pak jsme si připravili spaní, zahráli karty a pozorovali nádherný západ Slunce.

Image

Vrcholové foto

Image

Západ Slunce v plné parádě

Po probuzení jsme hledali hvězdný prach do lektvaru a vyrazili na cestu domů. Ta rychle ubíhala, a tak jsme krátce po poledním klidu šťastně vkročili do tábora. Do svačiny jsme si odpočinuli a pak se pustili do shánění další z přísad, želvích šupin. Následující den jsme věnovali dalším přísadám - jelenní krvi a popelu z fénixe.

Pak už přišla sobota a návštěvní odpoledne letos v duchu šporkovského dvora. V táboře nechyběly lékárny, mastičkářství, masáže, živá socha, divadelní scéna nebo různé druhy loveckých disciplín. Všichni jsme si odpoledne náramně užili!

 Image

Šporkova lékárna

Image

 Nejvýdělečnější povolání - živá socha

Image

Lovecké disciplíny - lukostřelba a střelba ze vzduchovky

Image

TDS (táborová divadelní společnost) a diváci

Po odjezdu rodičů jsme se vydali za kůrou stříbrného mahagonu. Za úplné tmy jsme museli jednotlivé kousky hledat a nosit zpátky na určené místo. Spousty z nás reptalo a nechtěli dál soutěžit. Oproti tomu družinka Svatojánských ohňů se tmy nezalekla a celou dobu neohroženě běhala. Nakonec i vyhrála.

Image

20 metrů, 10 metrů, pozor kořeny, 5 metrů, vyložit a jedeme znovu ...

Nedělní dopoledne jsme věnovali sehnání telecího parůžku, zdokonalení se v umění šifrování a přípravě dřeva na večerní slibový oheň. Odpoledne probíhali nováčkovské zkoušky, které nakonec všichni úspěšně splnili, a tak jsme večer u slibového ohně vyslechli celkem 15 slibů (3 světluškovské, 4 vlčácké, 5 skautských klučičích, 3 skautské dívčí).

Přišlo pondělí, poslední táborový den. Bylo potřeba obstarat zbylé přísady do lektvaru. Hledali jsme čtyřlístek. Odpoledne bylo potřeba při velké bojovce získat dračí vejce. To vše se nám nakonec podařilo, a tak jsme krátce po setmění začali s přípravou lektvaru. Každá skupinka začala vařit svůj kotlík. Jedné z družinek přitom obsah kotlíku vybuchl a začal hořet. U každého kotlíku bylo potřeba dělat něco jiného - jedni bouchali dlaněmi o stehna a volali Periculo Periculo, jinídupali a křičeli Reparo Reparo. Když v tom se z dáli začali objevovat lidé v černých kápích. Rychle se k nám blížili. Bylo nutné lektvar co nejrychleji dokončit. Postupně jsme kotlíky slévali do velkého kotle a lektvar byl hotov. Smočili jsme v něm hrot šípu a veškeré nemoci byly smyty. Černé bratrstvo se najednou ztratilo a zbylo po nich několik černých kápí.

Image

Ohnivá část lektvaru - hlavní tekutina jelenní krev

Image

Bílá část lektvaru - hlavní tekutina mléko dvouhlavého jednorožce

Vrátili jsme se k ohni, posadili se okolo a proběhlo vyhodnocení celotáborové hry, kterou vyhrála družinka Ješkovy voči, druzí Vraníci, třetí Svatojánské ohně a čtvrtí Kačeři a kačeny. Společně jsme zhodnotili letošní tábor a postupně se rozcházeli do svých stanů k poslední táborové noci. V úterý nás čekalo už jen sbalení tábora, vyložení materiálu v Šonově a rozjezd do svých domovů.

Letošní tábor byl opravdu velmi povedený, měli jsme nádherné počasí. Téměř každý den jsme se mohli koupat v Labi. Program byl zajímavý, pestrý a povedený. Ze 41 táborníků nakonec 31 dostalo alespoň jedno vosí žihadlo, průměrně dostal každý dvě žihadla, nejvíce žihadel - 6 - dostali kluci Tvrdíkovi. Celkem bylo ošetřeno asi 80 bodnutí, padlo asi 1 000 vos. Jediným zdravotním problémem bylo onemocnění Oši mononukleozou, který nás musel v půli pobytu opustit. Zatím není stále fit, držte mu prosím palce, ať se co nejdříve zotaví.

Více fotografií po kliknutí zde