Je již veřejně známým tajemstvím, že tábor vlčat a světlušek 4. oddílu byl vyplaven při nedávných záplavách, které kromě Liberecka a Ústecka zasáhly, byť v mnohem menším měřítku, i Vysočinu. V článku shrnuji průběh evakuace a přikládám několik fotografií.

Na tábor jsme se vydali ve středu 4. 8. 2010 na louku nedaleko Červené Řečice v západní části Českomoravské vrchoviny. V noci z pátka na sobotu začala ve dvě hodiny ráno intenzivně pršet. Od té doby pršelo nonstop a často i velmi intenzivně do sobotní devatenácté hodiny, tedy celých sedmnáct hodin. Hladina řeky stoupala rovnoměrně po celý den zpravidla o 5 cm za hodinu, přičemž břehy byly vysoké asi jeden metr. Odpoledne se navíc vzestup hladiny téměř zastavil, a tak  se zdálo, že k vylití řeky z břehů vůbec nedojde.

Pro jistotu jsem však zajel do obce domluvit se s někým z místní samosprávy na případném krizovém plánu. Kontakt jsem hledal v místním hostinci, kde jsem zjistil, že paní starostka má dovolenou a místostarosta píská fotbal v Košeticích. Po kratším rozhovoru s partou štamgastů jsem nakonec získal alespoň telefonní číslo pana místostarosty.

Když jsem se vrátil do tábora, chybělo k vylití asi půl metru. Zapíchli jsme další měřící klacek a odešli připravovat večeři. Asi po 20 minutách jsme opět šli zhlédnout vzestup řeky a s hrůzou jsme zjistili, že do vylití zbývá asi posledních 20 cm. Děti se šli hned na večeřet a my starší jsme okamžitě balili vše cenné - jako první jsme odnesli sprchu, hned poté nový hangár 3. oddílu a pak všechny plachty na tee-pee. To už se začínala zaplavovat cesta mezi oběma částmi tábořiště. Mezitím dorazil z fotbalu místostarosta a zajel se na nás podívat. Okamžitě jsme mu sdělili, že tábořiště bude za chvíli pod vodou a že ho opouštíme. Zavolal hasiče a odjel zařídit ubytování ve staré škole.

Děti nestihly ani dojíst puding a už balily věci ze svých stanů a rychle je vynášely do blízké stráně. Mezitím už voda natékala do tábořiště. Děti si vzájemně pomáhaly a odnášely i táborové věci, a tak byly stany celkem rychle prázdné. V tu dobu již přijelo hasičské auto se třemi hasiči a jeden místní dobrovolník s velkým autem, které odváželo naše věci. Hasiči naložili věci a děti do hasičského auta a odvezli je do školy. Starší stále zachraňovali co se dalo. To už ale bylo vody po kolena, místy až do půlky stehen. Podařilo se nám oddělat a odnést všechny stanové celty, pak už byl proud celkem silný, a proto jsme jen pozorovali, co vydrží a co odnese voda. Ta se naštěstí rozlila i na vedlejší louku, a tak hladina přestala stoupat. Přesto vzrostla během jedné hodiny o celý metr!

Přes noc na místě zůstal Bobák s Piňďou a my ostatní jsme přespali ve zrušené škole, kam nás přijela navštívit a vyzpovídat televize Prima.  V průběhu noci ještě voda vystoupala o několik dalších centimetrů, ale přesto nedokázala odnést stanové podsady (pouze je posouvala po tábořišti). S dětmi jsme se na tábořiště už vrátit nemohli, a tak náš letošní tábor skončil předčasně v neděli 8. 8. 2010 večer příjezdem na vlakové nádraží.

Bobák, Piňďa a Pepan na tábořišti zůstali po další dny a po rychlém opadnutí vody (v pondělí večer přestala tábořištěm proudit řeka) připravovali spolu se mnou a Včelkou louku pro možný druhý turnus skautů a skautek. Díky solidnímu počasí tak mohl v pátek 13. 8. 2010 začít tábor skautů a skautek Limes germanus, který táboří dodnes a pravděpodobně svůj turnus dokončí podle plánu v úterý 24. 8. 2010.

Na závěr bych rád poděkoval rodičům za finanční pomoc po předčasně skončeném táboře, panu místostarostovi Červené Řečice, třem dobrovolným hasičům JSDH Červená Řečice, dobrovolnému pomocníkovi, dětem za perfektní bezproblémové sbalení tábora a vzájemnou výpomoc a konečně Bobákovi, Piňďovi, Pepanovi a Lídě za obětavost při znovupostavení a přípravu tábořiště pro další turnus.