Po necelém roce jsme se opět sešli v pátek 21. ledna 2011 na vlakovém nádraží, abychom společně vyrazili za zimním dobrodružstvím na chatu na Janovičky tentokrát inspirovanou letem vzducholodi Italia, na jejíž palubě cestoval i Dr. František Běhounek. Že ten příběh neznáte? Tak si ho spolu s námi pojďte připomenout ...

 

Po cestě vlakem nás čekala cesta z Olivětína na chalupu, věci se mezitím vezli autem. Po ubytování ve vymrzlé chatě (cca 8°C) jsme se sešli ve společence, abychom si udělali představu o klimatických podmínkách, které působí v okolí severního pólu a nástrahy, které na polárníky v oblasti čekají (častá mlha, polární slepota, praskliny v ledu, driftování, šelmy, ...)

Po večeři v italském stylu - nivová pomazánka s jádelem - jsme se rozdělili do tří letek, které se snažili dobít severní točnu z různých míst ležících na 70° rovnoběžce. A hned následovala první hra, při které si letky museli co nejrychleji sbalit na cestu (zabalit spacák do obalu, zimní bundu, čepici a ponožky). A protože čas postoupil, zazpívali jsme si večerku, po které se část osazenstva odebrala spát a ostatní naslouchali vyprávění o osudech Andreého výpravy, která chtěla jako první dobít severní točnu letecky.

V sobotu ráno jsme se protáhli rozcvičkou a najedli se krekrů s marmeládou. Po ranním nástupu jsme vyslechli autentický záznam z kabiny - let Italie probíhal bez problému za krásného počasí, absolvovali další část letu a čekala nás hra, při které jsme se naučili přistávat se vzducholodí u kotevních pylonů. Nejlépe to zvládla letka The north face a odnesla si tak posun po mapě 5 cm.

Ve zbytku dopoledne jsme pekáčovali, stavěli si ze sněhu, případně pracovali se stezkami. Před obědem jsme pak poslechli záznam z letu Italie, která právě dobila severní pól, ale vzhledem k husté mlze, která v místě byla, nepřistála a otočila se na cestu zpět na Špicberky.

K obědu jsme oszkoušeli lahůdky italské kuchyně - polévku Minestrone a Risotto. Následoval polední klid, při kterém se Vlčata učila psát a odesílat pohledy. 

Po poledním klidu jsme opět absolvovali další část letu a společně vyslechli poslední autentický záznam z Italie, která na zpáteční cestě ztroskotala. Někteří členové výpravy zahynuli, jiní se zranili a část zůstala nezraněna.

Autentický záznam ze ztroskotání vzducholodě

A to byl také námět další hry. Po trojicích byli členové letek poslepu odvedeni na různá místa v okolí. Jeden z nich (losem tajně určeno - Pepan, Ojtík a Dejv) byl raněn a nesměl se postavit na nohy. Ostatní se museli rychle sejít, najít raněného a dopravit ho do základního tábora. Nejlépe si ve hře vedla posádka vzducholodi Arma.

Ke svačině byl salát s krabími tyčinkami, rohlík a mandarinka. A po sváče zase na hru. Sbírali jsme zbytky zřícené vzducholodi, potraviny a materiál. A protože se už setmělo, vyrazili na lov lední medvědi, kteří nás při sbírání řádně prohnali.

Opět jsme se sešli u večeře, ke které se servírovala pizza a risotto od oběda. Po večeři jsme absolvovali další část cesty na mapě a já jsme musel odjet domů. Další řádky už budu psát jen podle vyprávění.

Večer nás čekala další hra. Kra, na které jsme se vzducholodí Italia ztroskotali, nám začínala pomalu tát pod nohama. Úkolem bylo vejít se na co nejmenší kru. Na obrázkách sami uvidíte, jak velké lidské pyramidy, se nám podařilo sestavit. Zbytek večera jsme hráli typicky italskou hru - Mafiány.

           

Nedělní dopolední program jsme opět hráli hru, při které bylo třeba předat zprávu o ztroskotání a prosbu o pomoc nalezenou vysílačkou. Nakonec jsme byli všichni zachráněni, stejně jako několik členů z letu vzducholodě Italia.

A potom už uklidit pokoje a připravit se na cestu domů. K obědu byly tortellini a po nich už hurá na vlak. Po půl páté jsme vystoupili z vlaku v Novém Městě, rozloučili jsme se a vydali do svých domovů.

Vítězná letka Sistým 8

Více fotografií po kliknutí zde