Ve dnech 18. - 19. 6. 2011 se uskutečnilo krajské kolo Svojsíkova závodu, kam z okresního kola postoupila i naše družina Muflonů, a z něhož si odvezla skvělé 2. místo!!

14

V sobotu v  5.40 ráno jsme se unaveni sešli na vlakovém nádraží. Nemilé překvapení bylo, že Mára nevzal stan, avšak Caca byl připraven a měl stany dva.  Jeden byl ve velmi zuboželém stavu a o druhém ani nemluvě. No tedy po chvilce rozčilování přijel vlak a my jsme vyrazili přes Týniště nad Orlicí, kde jsme asi hodinu čekali, do stanice Potštejn. Asi v 8 hodin jsme byli v Potštejně, ale kam teď? Nebylo těžké se zapojit za jinou družinu, která také směřovala do osady Vochtánka.

1

 

2

Nic toto tábořiště nevystihne více než tento letecký snímek - poklidná louka s TEE PEEčky, ale co se děje, když je zde nějaká akce, to si nedovedete představit.

Na tábořišti Vochtánka bylo již mnoho stanů. Družiny si stavěly obvykle 3-4 stany k sobě a my jsme si tam k sobě postavili modrý stan typu A pro 2 osoby a zelený stan typu iglú pro 3 osoby. Vězte, že jsme si tam připadali hloupě.

Počasí nám moc nepřálo. Když jsme dorazili na Vochtánku, začaly nás pronásledovat přeháňky a stále bylo zataženo. Při 1. nástupu jsme se dověděli, že 1. etapou závodu bude Závod, kde budeme chodit podle mapy a na stanovištích plnit různé úkoly. 2. etapou bude naučná stezka a 3. brány. Při nástupu si ještě každý rádce družiny vylosoval číslo hlídky. To naše bylo číslo 17.

 3

Ranní nástup nám zrovna vyšel - akorát se vyhnul přeháňkám

Nástup skončil a my jsme šli ke stanům. Začala další přeháňka. Ke vší smůle nám Caca řekl, že do stanů teče, čili budeme mít mokré věci. Moc lidí si s tím zatím hlavu nelámalo. Déšť naštěstí rychle ustal, ale během čekání na start nás neminula ještě další přeháňka. Ve 12 hodin jsme již stáli připraveni na startu. Řekli nám, že na závod máme maximálně 4 hodiny a že jinak čas nehraje žádnou zásadní roli.

Ve 12:05 jsme dostali slepou mapu a originální mapu. Do slepé mapy jsme si zakreslili cestu a rychle jsme vyběhli. Na stanovištích nás postupně čekalo správné poznávání CHKO, uzlování, spolupráce při přišívání knoflíků, vyhledávání informací, všeobecné znalosti - definice slov, dopravní pravidla, poznávání zvířat a zdravověda.

4

5

Umisťování CHKO do slepé mapy nám celkem šlo - dostali jsme za to 23 bodů z celkových 28

6

Caca se na stanovišti seznámil s dcerou hlavní rozhodčí závodu. Byli však na přírodě, kde jsme moc neuspěli

Když jsme se vrátili, už zde vyhrávali Maxim Turbulenc, protože byl zrovna den úsměvů. Při poslechu této hudby jsme také dostali oběd a snědli ho. Šli jsme ke stanům a byli jsme zděšeni - ve stanech byly louže. Vzpomněli jsme si, že byla další přeháňka. Rozhodli jsme se tedy, že se noc pokusíme přečkat na pódiu, kde v oněch chvílích hráli Maxíci. Po hodinové pauze jsme opět byli připraveni na startu, abychom zahájili 2. etapu - Naučnou stezku.

78

Když jsme se vraceli z 1. etapy, bylo již z dálky slyšet Maxim Turbulenc. Caca má podpisy všech třech a se dvěma dokonce fotku!!!

Na Naučné stezce jsme hledali po stromech papíry a přiřazovali státy, hl. města, vlajky a polohu k sobě. Takto jsme došli na hrad Potštejn, dolů jsme šli jinou cestou. Zde byly zase kartičky se stromy a listy. Ty jsme též přiřazovali k názvům. Dále jsme měli sbírat listy a poté z nich udělat malý herbář. Jelikož však příroda nebyla a není naše silná stránka, stromy a listy jsme pouze odhadovali. Dále jsme v mapě měli zakreslenou polohu významných objektů. Ty jsme museli pojmenovat. A ještě jeden doplňkový úkol - nafotit min. 4 objekty, které nás na stezce zaujaly. Na to vše byly 2 hodiny.

 

9

10

Poznávat stromy ani vlajky nebyla žádná legrace. Bylo špatné počasí, a proto z této etapy nemáme více než rozmazané fotky zajímavých objektů.

11

Na naučné stezce nás naše kroky zavedly ke hradu Potštejn. Bylo však špatné počasí, a proto z této etapy nemáme více než rozmazané fotky zajímavých objektů. Proto přidávám letecký snímek Potštejna.

Herbář se nepovedl a z této etapy jsme měli dosti špatný pocit, protože jsme si mysleli, že jiné družiny mají širší znalosti z oblasti přírody. V neděli se ukázalo, že tomu tak nebylo. Ale to už jsem zase předběhl dobu. Mezi koncem 2. etapy a nedělí nás toho ještě čekalo poměrně dost - řízek s brambory, házení s talíři od večeře po vzoru létajícího talíře a 3. etapa - brány.

Původně sice mělo být 6 bran, ale nakonec se otevřely jen 3 - brána umění, logiky a dorozumění. Kdo kam půjde, vybíral pouze rádce družiny, a proto se nedivte, jak to dopadlo. Na umění šel Ojtík, logiku Pepa R. a Dejv a na dorozumění šel Mára s Želvou. Pokud mohu posoudit, co byla největší hloupost, tak to bylo vyslat Máru a Želvu na dorozumění. Neovládají totiž Morseovu abecedu, natož její vysílání. Sice se mohli dorozumět i znakovou řečí, ale i přesto to nebyla žádná sláva. V bráně umění byl seznam dvanácti slov a ten, kdo tam byl, musel napsat název písně, ve které se toto slovo vyskytuje. A v bráně logiky to chtělo mít pod čepicí a poradit si s logickými úkoly na papíře.

Myslím, že v těchto branách jsme byli průměrní a po branách šel Želva s Dejvem spát do stanu, Mára odjel domů a zbytek si zašel do salónu poslechnout několik písniček na Country festival Tomáše Linky. Překvapilo nás, že zde nějací lidé skutečně přijeli na koních v kovbojských oblecích a někteří takové tance dokonce i tancovali. Nyní již jsme byli unaveni a chtěli jsme se jít vyspat.

12

Pepa, Ojtík a Caca si zašli do salónu. Na fotce hudební skupina Tomáš Linka & přímá linka, Ojtík a Caca. Pepa fotí.

Přišli jsme ke stanům, kde v jednom spali Dejv a Želva, popadli karimatky a spacáky a odešli hledat suché ubytování. Pódium bylo naštěstí prázdné a ještě stálo.Na pódiu jsme si dlouho do noci hráli s Vaškovým mobilem a točili jím.

Ranní probuzení by bylo docela příjemné, kdyby nepřišli Dejv s Želvou a nezačali nás otravovat. Když jsme tedy konečně vylezli ze spacáků, dobalili jsme stany a šli na snídani. K té byly dva rohlíky, marmeláda, paštika, máslo, kobliha a pro odvážlivce chleba se škvarky. Dojedli jsme a pak jsme se převlékli do krojů. Jakmile jsme byli hotovi, odpískali nástup. Zde jsme zjistili výsledky. Jaké bylo naše překvapení, když vyhlásili poslední místo a nebyli jsme to my, takto to šlo do třetího místa. Nepředstoupit při vyhlášení druhého místa se nám bohužel nepovedlo.

 

Inu, vše jsme přežili, vše jsme se dověděli a hurá domů. No „hurá se nedá říci, protože přijel pouze jeden motorový vůz řady 810 a muselo se tam poskládat cca 50 skautů s krosnami a nějací cestující. Průvodčí naštěstí měli dobrou náladu a jen se nám smáli. V Týništi nad Orlicí se naštěstí naše vyhlídky zlepšily, protože alespoň polovina jela jiným směrem a navíc přijeli 2 vagóny. Kdo by nechtěl jet na Svojsíkův závod znovu …

Autor článku: Ojtík ve spolupráci s Cacou