uvodni

 

Dne 10. 8. 2011 se na vlakovém nádraží v Novém Městě nad Metují sešli odvedenci, kteří se náhodou znali ze skautských táborů 4. oddílu. Slovo „náhodou“ není správné. Územní vojenská správa Praha si totiž tyto mladé lidi vybrala, protože je všeobecné mínění o skautech velmi dobré.

Zpravidla skauti se tedy sešli, aby podstoupili vojenský výcvik, který měl být zahájen hned po jejich příchodu do vojenského tábora v Milovicích. V den příjezdu následovalo odevzdání „Prohlášení o mlčenlivosti“, prohlídka vojenských prostor, večerní nástup a v neposlední řadě zahajovací táborák.

U prohlídky vojenských prostor bychom měli chvíli setrvat, protože si musíme přiblížit tábořiště. No tedy, ohraničení tady rozebírat nemusíme, jídelna byla standartní, ovšem latríny a okolí tábořiště je o mnoho zajímavější.

Latríny byly pro čtyři lidi, kteří od sebe byli odděleni plachtami. V každém z prostorů byl pověšen jeden text, kde se sdělovaly technické parametry, zajímavosti ze stavby a různé rekordy v čase na latríně při malé či velké potřebě. Co takhle okolí tábora… Za zmínku stojí snad jen komfortní fotbalové hřiště, blízká vesnice a tajemný rytíř. Ten obcházel po místních lesích a byl spatřen již na předchozím táboře.

 

2

Kuchyň s místem pro zpracování dřeva byla královstvím Indy Baby a Červa

 

3

Část táborového "kruhu"


5

Na hřišti se za pěkného počasí odehrávalo téměř veškeré dějství poledního klidu

 

Probuzení do prvního táborového dne bylo tvrdé - rozcvičku měl Caca. Potom se odehrála v jídelně velká "rvačka" o snídani. Následně se bodoval pořádek ve stanech. U ranního nástupu se však musíme trošku pozastavit. Na něm totiž byla složena vojenská přísaha. Poté jsme byli rozdělili do tří jednotek. (viz. fotografie)

7

Profesionální Univerzální Majestátní Armáda [PUMA]. Členy PUMY byli (zleva): Terka, Áňa, Ája, Berča, Honza T., Vašek Š., Jony a Beruška. Dále k nim patřil Pepa, který přijel na tábor později.

 

8

Žihadlo Force [Žihadla]. Členy Žihadel byli (po směru ruček hodinových): Želva (v černé mikině), Mumie, Piňďa, Lenka, Simča, Lišák, Šárka, Maty. 

 

9

Rychlí Odhodlaní Tajní Agenti [ROTA]. Členy ROTY byli (zleva): Caca, Ivet, Bára, Verča, Vejce, Dejv, Eliška, Fanda a s rozpřaženýma rukama Ojtík.

 

10

Nedílnou součástí bylo velení. Členy velení byli (zprava): Červ (technik), Bobák (programátor), Gepard (technik, programátor), Maruška(kuchyňská výpomoc), Indy Baby (hlavní šéfkuchař).


 Dopoledne jsme vymýšleli názvy, pokřiky, znaky jednotek a vyrobili jsme si horní část uniformy. Nezbytné též bylo, aby si každý člen jednotky zvolil jednu specializaci. Byla jich celá řada: průzkumník, špión, chemik, pyrotechnik, zdravotník,...

 

O poledním klidu měl připravenou přednášku profesionální voják (voják z povolání), který již absolvoval pár misí v Iráku. V obou odpoledních programech probíhalo rozsáhlé cvičení. K „výběru“ bylo z různých oborů. Například jsme mohli pracovat s minohledačkou, utíkat od bomby, zachraňovat raněné, zdokonalit své bojové umění, střílet, psát zrcadlově, běhat s převlékáním a otestovat svoji psychiku, znalosti a logiku ve vstupním testu - kdo by si to nechtěl zkusit, že?

 

11

12

Bojové umění bylo velmi zajímavým výcvikovým tématem

 

13

Střelba ze vzduchovky je základem každého dobrého vojáka


14

  Mnoho pozornosti však přitáhl běh s převlékáním

 

Navečer nám bylo sděleno, že se druhého dne přesuneme na misi do Vietnamu. Takto strmý rozjezd jsme snad na žádném z předchozích táborů nezažili. Následovala přednáška o této asijské zemi.

Program druhého dne? Příprava a následný odlet starších sovětských vrtulníků do již zmiňované země. Co však nikdo netušil, technické závady na těchto strojích zapříčinili nouzové přistání celého leteckého konvoje na území Iráku. Nezbývalo nám nic jiného, než se sejít s druhou polovinou jednotky na určeném místě. Když se jednotky sešly, otevřely obálku s mapou a putovali na místo dané na mapě, kde měly přespat pod improvizovanými přístřešky.

 

15

Jednotka PUMA se vyfotila u kostela nedaleko Vítězné

 

 16

Přístřešek měla PUMA asi nejluxusnější, ale měli více celt než ostatní


18

A nakonec jednotka ROTA, která měla přístřešek pouze z celt


V dopoledních hodinách třetího táborového dne jsme objevili místní vesnici (Pozn.: nápadně se podobala táboru, ze kterého jsme předchozí den startovali). První setkání s místními obyvateli nebylo zrovna úspěšné. Řekněme jen, že jsme je pomocí pantomimy naučili česky.  Potom se už komunikovalo bez zábran. Místní obyvatelstvo si dokonce řeklo o vodu. Naštěstí v noci pršelo a kaluže ještě nevyschly. Domorodému obyvatelstvu jsme tedy pomohli a ono na oplátku pomohlo nám. Povědělo nám o nedaleké vojenské základně, kde mají vysílačku. Signálu však bylo málo, a proto jsme museli postavit co nejvyšší vysílací věž. Byl v tom ale háček - věž musela být z přírodního materiálu, který se měl vejít do bedny 35x20x31 cm. Nejvyšší věž měřila přes 3 metry.

 

19

Když jsme přišli do irácké vesnice, místní obyvatelstvo se nás bálo

 

20

 Poté jsme je pantomimou naučili naší řeči 


21

Vypomohli jsme jim se sběrem vody


22

Stavba vysílací věže


23

Navečer se konala mše svatá, kvůli které za námi přijel otec Janouch .

 

Čtvrtý táborový den byl plný překvapení. Obdrželi jsme totiž přesnou polohu menší americké základny. Nebylo by to však podle mapy moc jednoduché? Podle vedoucích asi ano, a proto jsme neobdrželi plánek lesa, ale jen azimuty cesty z tábora a počet kroků tím směrem. Dvě jednotky základnu našly, ale ROTA s úspěchem dorazila do tábora až půl hodiny po našem obědě. 

Díky krásnému počasí věnovala většina lidí svůj polední klid fotbalu. Následovalo sprchování, které bylo proloženo vytahováním kulky z těla živého vojáka. Během toho dorazili dva vojáci - Piňďa a Pepa. Ve druhém odpoledním programu nás čekalo překvapení. Bylo nám řečeno, že se naši vojáci na nepřátelském území nadýchali jedovatých plynů a myslí si, že jsou našimi nepřáteli. Dostat je zpět na naši stranu bylo snadné, protože celkový průběh připomínal hru „Hututu“.

 

 

 25

Na tahání kulky z vojákových dutin se muselo jít s ledovým klidem

 

 

27

A co že bylo večer? Opékání vuřtů a zpěv.

 

Na ranním nástupu pátého táborového dne jsme se dozvěděli, že měla v noci jedna z hlídek napilno. V průběhu hlídky zazněl výbuch. Když hlídka běžela na místo výbuchu, objevila pouze tajné dokumenty psané arabským písmem. Bohužel jsme zatím nebyli schopni text rozluštit.

Jelikož jsme byli dlouho mimo dosah českého velení, museli jsme o sobě podat zprávu. To probíhalo tak, že část jednotky odvedli na neznámé místo a ostatní je museli najít pomocí vysílačky a mapy, kde nebyla zakreslena jejich pozice. Část jednotky v táboře musela poslouchat tuto odvedenou část, co vidí. (Například říkali, že mají blízko balíky slámy. Zkuste si je najít na mapě… Vsaďte se, že je tam nenajdete a proto to byl dosti složitý úkol). Nakonec se všechny jednotky našly.

Odpoledne nám konečně Červ řekl, že částečně arabštinu ovládá a dal nám papír se znaky převedenými do latinky. Ve zprávě stálo, že teroristi dokončují velmi silnou bombu, což znamená, že my ji musíme zneškodnit. Zneškodnit jsme ji zatím neuměli, ale přenést na bezpečné místo ano. Avšak všechno má své proti. Bomba byla velmi citlivá na náraz a pohyb, a proto jsme s ní museli chodit velmi opatrně. 

 

28

Hlášení na české velení byl velmi složitý úkol. Na obrázku štáb.


29

Přenášení bomby chtělo klid a rozvahu. Pružinka se totiž nesměla dotknout drátku.


Dopoledne šestého táborového dne proběhlo zbrojení našich jednotek. V zahraničí se dávaly dohromady zbraně a pašovaly se přes hranice. Každá jednotka měla jedno území s částmi zbraní, které bránila před ostatními a naopak se snažila brát ostatním. Život tentokrát symbolizoval šátek a hranice hlídali celníci. Vyrobili jsme si tedy zbraně, a tak jsme se již odpoledne mohli probojovat k bombě. Tentokráte s airsofkami.

 

30

Mates s airsoftovou zbraní M-16


Sedmého táborového den jsme se již cítili skutečně ohroženi, a proto se část z nás vydala na větší americkou základnu. Jednalo se o puťák. V dopoledních hodinách tato část vyrazila do Mostku na vlakové nádraží. Vlak jsme stihli na minutu přesně. Dojeli jsme do Borovnice. Naše kroky směřovaly na hrad Pecka. Objevili jsme místní koupaliště, které jsme nemohli minout bez vykoupání. V místní restauraci jsme si dali večeři a našli jsme místo na spaní hned u vchodu na Pecku. Do dlouhých nočních hodin jsme hráli flašku.

Odpoledne se druhá část vypravila na americkou základnu též. Na konci jsme ji konečně spatřili. (Pozn.: všichni si však mysleli, že jsme ji nenašli a vrátili se, protože vypadala přesně jako náš tábor).

 

31

Kolem půl páté jsme úspěšně objevili koupaliště. Zcela zdarma!


32

Spánek proběhl pod Peckou,


Zatímco někteří osmého táborového dne potili krev na puťáku, jiní si dopoledne užili parádním volnem. Část na puťáku se ráno probudila a sbalila si všechny věci. V dopoledních hodinách vyrazila směr Mostek. Odtud dojeli vlakem do Bílé Třemešné. Nyní zbývalo už jen dorazit do tábora. Cesta po silnici ve slunečném počasí byla opravdu náročná. Po puťáku si někteří poutníci potřebovali pořádně odpočinout, ale slib se blížil a bylo nutno skolit soušku, nasbírat smůlu a posbírat březovou kůru, které se po místních lesích válelo opravdu hojně.

 

33

Tak to je stále ještě neúspěšná výprava na americkou základnu

 

34

Gepard již na základnu dorazil


35

Hra s rychlými signály


36

Noční klid narušil krutý přepad


Začátek devátého táborového dne vypadal pěkně slunečně, ale když jsme hráli hru, kde jsme si museli zašifrovat a následně rozšifrovat zprávu, spustil se liják. Ten jsme až do oběda přečkali v jídelně. Když se počasí konečně uklidnilo, bylo opět krásně slunečno. To byl čas na přípravu slibového ohně. Později bylo sprchování, ale tuto velmi záslužnou aktivitu narušil opět déšť. Po určitém časovém odstupu však nastalo opět krásně a začaly nováčkovské zkoušky. Ve večerních hodinách se začalo slibovat… Slib byl skutečně velkolepý.

 

37

Slibový oheň

Desátého dne se již všechno blížilo ke konci. V poslední akční hře jsme se museli probojovat pomocí míčků k bombě. A co poslední bodovaná hra? Deaktivace bomby podle návodu. Žádná šance padesát na padesát s přestříháváním drátků, ale právě zapojování. Dva drátky, co byly k dispozici, byly červené, další modrý. Barva tu však nehrála roli. Večer se naposledy na tomto táboře zapálil táborák, u kterého se vyhodnotila celotáborová hra a předaly ceny. ROTA skončila na 3. místě, na 2. Žihadlo Force a vítězi byla PUMA.

 

 

39

Deaktivce bomby


40

Vyhlášení a poslední pokřiky jednotek


Dopoledne posledního dne jsme balili a balili. Poté jsme si dali guláš a zase balili. Když jsme dobalili, vydali jsme se na vlakové nádraží v Bílé Třemešné. Cesta byla úmorná, ale na nádraží jsme dorazili asi půl hodiny před odjezdem vlaku… Plni zážitků jsme se vrátili ke svým rodičům, kteří na nás čekali na nádraží v Nové Městě nad Metují.

 

Zapsal: Vojtěch Rydlo - Ojtík