Rok se s rokem sešel a znovu přišel jeho závěr, který každoročně trávíme všichni společně na Rozlučkové akci. Jako každý rok jsme se nejprve vydali na společnou výpravu spolu s br. Karlem Pfeiffrem do okolí Suchého Dolu, kde krátce po 2. světové válce tábořili novoměstští skauti na těžko dostupné skále v Hájkově rokli.

SAM_0985

Celá výprava, která celkem čítala 32 osob, nastoupila do vlaku v sobotu ráno a vydala se vstříc Polici nad Metují, kde jsme přestoupili do mikrobusu, který jsme doslova přeplnili. Okolo desáté hodiny jsme z něho přeci jen vystoupili v Suchém Dole, kde jsme se pozdravili s br. Karlem a nechali se vést do těžko přístupných roklí.

Po zhruba kilometru jsme prošli okolo Suchodolského vodopádu a chatek s překrásnými výhledy do Hájkovy rokle.

SAM_0972

Hned první kroky prozradili, že dnešní výprava bude dobrodružná!

Cesta se vlnila pod pískovcovými skalami, často jsme přecházeli potok a prolézali úzkými skulinami, jindy jsme naopak v klidu procházeli travnatými loukami s nádhernou skalní kulisou.

 

SAM_0977

Po jisté době jsme však Hájkovu rokli opustili, vystoupali výše a dostali se do rokle mechové. Kromě mechu byla celá zarostlá borůvkami a nízkými smrčky, což většina z nás s krátkými nohavicemi ocenila :-). Došli jsme až ke skále, na jejíž vrchol vedla pouze jediná cestička. Ta se navíc obtéčela kolem velkého kamene vysoko nad okolím. Některým se z toho rozklepaly kolena, ale nakonec jsme všichni odvahu našli a stanuli až na vrcholu.

SAM_0979

Na vrcholu této skály stál kdysi před více než 60 léty skautský tábor kluků z našeho města. Karel, který se ho sice neúčastnil, ale znal se s řadou táborníků, nám vyprávěl, jak kluci nesli celé vybavení až z neuvěřitelně vzdáleného polického nádraží. Táboření v takových podmínkách je dnes zhola nemožné. Zůstali jsme v němém údivu, co skauti všechno dokázali!

SAM_0983

Svačinka na vrcholku skály, dřívějšího tábořiště novoměšťáků

Po svačině jsme zaspívali skautskou hymnu, kterou jsme se s tábořištěm a jeho příběhy rozloučili a vrátili se zpět do mechové rokle. Postupovali jsme dál až na rozlehlou paseku s trampským zázemím. Kromě jiného tu byl i deník a v něm poslední zápis z Velikonoc letošního roku, od té doby tu nikdo nebyl ...

Následovala nejtěžší část cesty, při které jsme museli vylézt z rokle na turistickou cestu. Ze které jsme hned ale odbočili do další rokle, kterou jsme se měli dostat zpět do Suchého Dolu. Hned za odbočkou na nás ale číhala zmije. Prohlédli jsme si ji, odplazila se a my pokračovali k vodopádům Stříbrného potoka.

SAM_0999

Nádherná asi 70 cm dlouhá zmije obecná žije i na Broumovsku!

Po kilometru jsme došli do skalní úžlabiny, kterou se dalo projít pouze po žebřících, vedle kterých stékal Stříbrný potok přes řadu vodopádů. Připadali jsme si jako někde ve Slovenském ráji. Tak nádherná místa a tak blízko u našeho domova!

SAM_1003

Slézání žebříků u vodopádů Stříbrného potoka

Slezení vodopádů nám dalo pěkně zabrat, ale rozhodně to stálo za to. Pak jsme už dorazili na turistickou cestu, která nás bezpečně dovedla na autobusovou zastávku do Suchého Dolu. Rozloučili jsme se s Karlem, které mu ještě dnes velmi děkujeme za průvodcovskou službu Broumovskými stěnami. Bez něho bychom tato místa nikdy nenašli a nejspíš o nich ani nikdy nevěděli!

Po návratu do Nového Města jsme se přesunuli do Loděnice, kde nás čekala řada her, ohýnek s párky a hraním na kytaru. Celou noc jsme potom hráli řadu společenských her. V neděli ráno jsme se spokojeně rozešli do svých domovů. Příště se uvidíme až na táboře a pevně doufáme, že se to vyvede tal skvěle jako tato výprava!

SAM_1019