V pátek 3. května 2013 se na vlakovém nádraží sešli členové družiny vlčat, aby opět po roce vyrazili na víkendovou výpravu pod stany, kterou si tentokrát naplánovali do Moravského krasu. Počasí nám celkem přálo, a tak jsme si celou akci užili. Ptáte se jak? Mrkněte dále ...

 

Po nástupu do vlaku nás čekala asi čtyřhodinová jízda s několika přestupy do Blanska, kde jsme přesedli do autobusu, který nás dovezl do Sloupu, který se nám na víkend stal záklanou pro výlety do okolí.

Kdo je odolnější a vydrží viset dýl? Přeci Mravenec ...

Kdo je odolnější a vydrží viset dýl? Přeci Mravenec ...

Po příjezdu do Sloupu nás čekal asi kilometrový pochod do kempu, kde jsme se hned ubytovali, rozdělali stany (někteří i na čtyřikrát) a vyrazili do lesa na sběr dřeva. Rozdělali jsme si oheň a uvařili gulášovou polévku. Mezitím jsme si u ohně zazpívali řadu písniček. Po jídle už bylo dost pozdě, a tak jsme si zazpívali Večerku a rozešli se do svých stanů.

Má ten stan vůbec nějaký vchod?

Vaříme polévku pěkně v kotlíku na ohni a zpíváme písničky

Sobota byla ve znamení celodenního výletu s prozkoumáváním mnoha různých jesnyní a jeskyněk. Cesta nás nejdříve zavedla ke skále Hřebenáč, u které jsme obdivovali lezecké umění místních dobrodruhů. Piňďa nějaké vybavení také měl, ale bohužel nám chyběli dobré boty a více karabin :-(
 A tak jsme pokračovali směrem k propasti Macocha. Hned, jak jsme vstoupili do Pustého žlebu, jsme si všimli mnoha úzkých cestiček vyšlapaných do skalnatých svahů. A co bychom to byli za skauty, kdybychom se tam nešli podívat? Zjistili jsme, že každá taková cestička vede k nějaké jeskyňce. V jedné z nich jsme viděli i netopýra.

Jedna jeskyně nás dokonce zavedla asi 30 metrů dovnitř velké skály. Došli jsme až do hodně vysoké síně, kde jsme obdivovali krápníky, brčka a sintrovou výzdobu různých barev. Někteří měli trochu nepříjemné pocity z malého prostoru, ale rozhodně to stálo za to!

                     

Nenápadným vstupem jsme prošli až do míst, která se mohla chlubit podobnou výzdobou jako veřejně přístupné jeskyně

 Od té chvíle jsme prolézali každou díru, která se po cestě našla, ale tak krásnou jeskyni jsme už nenašli. Krátce po poledni jsme dorazili k propasti Macocha. S velkou dávkou štěstí se nám podařilo zakoupit vstupenky do Punkevních jeskyň. Na vrcholu Macochy jsme si koupili nějaké občerstvení (naprosto šílené langoše :-)) a turistické suvenýry.

Vlčácká výprava na vrcholku propasti Macocha

Po svačině jsme nastoupili do lanovky a nechali se svézt do údolí ke vstupu do Punkevní jeskyně. Vešli jsme do jeskyně a prohlédli si její výzdobu. Na dně Macochy jsme se naschvál trochu zdrželi, abychom druhou část prohlídky absolvovali na lodičce skoro sami.

Tak tady je ta krasová výzdoba trochu větší než v té naší jeskyni

Prohlídka jeskyně na lodích (hlavně pozor na hlavu Filipe a Bouráku)

Loďka plná vlčat :-)

Po prohlídce jsme se vydali na zpáteční cestu. Na té jsme se museli několikrát rozdělit, protože při každé zastávce někdo něco zapomněl :-).

Celí utrmácení jsme se kolem sedmé hodiny vrátili do kempu a pustili se do vaření špaget s kajdou a sýrem. Vaření nám šlo od ruky, s ohněm problém nebyl, a tak jsme poměrně brzy naplnili prázdné žaludky. Večer jsme opět strávili zpěvem u ohně.

Kuchtíci mají zatím prázdná břicha ...

No a konečně se nám začínají plnit skvělými špagetami!

Neděle byla na rozdíl od soboty v kulturním pojetí. Po sbalení stanů a rozlučkou s kempem jsme vyrazili autobusem do Rájce-Jestřebí, kde jsme navštívili místní zámek. Prohlídku jsme si užili a dokonce jsme i poučili místní paní průvodkyni.

Ach, že ty hrady a zámky musí vždy stát někde na kopci!!!

Po prohlídce jsme poseděli v parku a pak se už vydali na vlak, kterým jsme postupně dorazili až do Nového Města. Rozloučili jsme se a rozešli se do svých domovů.

Akce se nám velmi vyvedla a těšíme se už nyní na další!