Jako pokaždé jsme se sešli na vlakovém nádraží, nasedli do vlaku. Po dvou přestupech jsme vystoupili ve Rtyni v Podkrkonoší. Sotva jsme vlak opustili, začalo pršet. Seznámili jsme se s naším víkendovým průvodcem Tomášem, který nám vzal věci autem a za stálého lijáku jsme vyrazili na cestu k našemu bunkru.

Image

Úsměv Hanko (a pozor na sloupy)

Image

Celou cestu nám pršelo, a tak jsme vymýšleli, jak nepromoknout (aneb na co vlastně karimatka slouží?)

Po příchodu na bunkr jsme se zabydleli, přestrojili do suchého oblečení a Tomáš nás vzal na prohlídku jeho bunkru. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí a prohlédli si některé historické zbraně. Potom jsme venku rozdělali oheň za pomoci březové kůry a střelného prachu, opekli jsme si párky a zazpívali si společně spoustu písniček. Potom jsme si rozdělili hlídky a šli jsme na kutě.

 Image

Bobák a Červ vybalují své věci (hlavně si Bobe vem ty domácí ponožky, jinak padneme)

Image

Posloucháme poutavý výklad našeho průvodce Tomáše

Image

Dělostřelecké granáty, hlavice pro rakety, ...

Druhý den ráno jsme se nasnídali, sbalili si batůžky a vyrazili na výlet po řopících až na vyhlídku na Žaltman. Po cestě jsme prolezli spoustu malých bunkříků - tzn. řopíků a potkávali jsme závodící cyklisty. Zastavovali jsme téměř u každého keříčku borůvek, protože těm modrým kobercům se nadalo odolat. Cesta byla dlouhá, ale utekla rychle.

Image

Po cestě byli řopíky krásně opravené

Image

A některé i otevřené ...

Image

Schodiště plné skautů ...

Image

Foto na vrcholku Jestřebích hor - Žaltmanu

Po malých nedorozuměních jsme se šli nasvačit na místo, které se jmenuje Lotrandovy kameny (jeskyně, kde žil mladý Lotrando). Potom jsme se za občasných přeháněk vrátili zpátky do našeho bunkru. Tam jsme si připravili jídlo a potom jsme navštívili nedalekou stanici Báňské záchranné služby v Odolově. Záchranáři tu mají postavenou trať se spousty prolízaček, žebříků a skluzavek, na které trénují vyprošťování horníků ze závalů a byli tak hodní, že nás také nechali zacvičit si. A to až do úplného vyčerpání.

Image

Dostáváme instrukce před vstupem do cvičné dráhy

Image

Pepa R.  hledá cestu ve změti žebříků

Image

Vojta - nejrychlejší z mladých záchranářů

Image

Vedoucí si odzkoušeli prolést celou trať s patnáctikilovým pytlem (a byla to hrůza)

Krásně unavení jsme se vrátili na bunkr. Připravili jsme si večeři, rozdělali oheň, zpívali jsme písničky a vzpomínali na celý rok, který teď končil. Diskutovali jsme věci, které se nám za celý rok líbily a také to, co by bylo dobré zlepšit jak u dětí, tak u vedoucích. Celá (více jak hodinová) debata byla velmi přínosná. Jsem Vám za to moc vděčen! Tak vyzrálou debatu jsem vážně nečekal. Potom jsme si zazpívali poslední večerku a šli spát.

Ráno jsme si zbalili, uklidili celý bunkr a vydali se na cestu domů. Po cestě jsme se ještě stavili v restauraci u Lotranda, kde jsme si dali limonádu, prohlídli si nedaleký památník odboje a potom už hurá na vlak. Když jsme přijeli do Nového Města, naposledy jsme se pozdravili, rozloučili se, popřáli si hezké prázdniny ... A užuž aby tu byl TÁBOR!!!

Image