Po dlouhém čekání a těšení se jsme se konečně probudili 1.srpna 2007, v den společného odjezdu na další tábor. Sešli jsme se jako obvykle na vlakovém nádraží, naložili věci do tranzitu, rozloučili jsme se s rodiči a rychle nastoupili do vlaku. Cesta uběhla velmi rychle. Ani jsme se nenadáli a už jsme vystupovali z vlaku na zastávce Bohousová, odkud jsme se vydali do asi 2km vzdáleného tábora.

Image 

Od vlaku jsme se přímo rozběhli, užuž abychom byli v táboře

    Po příchodu na tábořiště jsme se opět po roce setkali s našimi kamarády z Bydžova a Smidar a čekala nás i Hanka s Marťou. Rychle jsme se ubytovali, někteří šli připravovat večeři a skupinka starších skautů a skautek začala se stavbou tee-pee. Stavba sice vypadala tak, jakoby ji stavěl Pat a Mat (řezali jsme špatně svázané tyče, postavili vchod na stranu od tábora a mnoho dalších patálií), ale teepko nakonec stálo. 

 Image

Při zapínání bylo třeba postavit i lidskou pyramidu

Image

Postavené tee-pee v celé své kráse 

    Večer jsme strávili u slavnostního zahajovacího ohně. Druhý den ráno po promrzlé noci (4oC) jsme se probudili do nádherně prosluněného dne. Nasnídali jsme se, zkontrolovali stany a sešli se na prvním ranním nástupu. Na něm jsme se dozvěděli téma našeho tábora - procházka historií skautingu. Vymysleli jsme si jména družinek, pokřiky, nabatikovali trička a pak jsme si zahráli první hru - hledali jsme správnou cestu z Londýna až na ostrov Brownsea. Stavěli jsme stan na čas, vyráběli modely hlídkových věží a dodělávali důležité táborové stavby. V podvečer nám Lenka, která na tábor dorazila s celou rodinou, řekla něco o historii skautingu a pak jsme se vydali na sběr dřeva. Jenže jsme v lese  nešli nějaký stroj, bylo na něm napsáno Tempus mobile a my zjistili, že to je stroj času. Odnesli jsme ho společně do tee-pee a šli jsme společně k táboráku. Tam jsme si povídali, opékali párky a hlavně zpívali písničkami. Tím skončil první táborový den.

Image

Co je to za podivný prastarý přístroj? A jak to vůbec funguje? 

    Druhý den jsme se po snídani a nástupu sešli v tee-pee, abychom prozkoumali, co stroj Tempus mobile vlastně umí. Caca však zatočil koly u stroje času dříve než do tee-pee dorazili vedoucí, a tak se celý tábor nekontrolovaně přesunul do 18.století př. n. l. do Babylonu. Když jsme vylezli ze stroje času, uviděli jsme samotného krále Babylonu. Ten si k sobě povolal své rádce a chtěl, aby zajistili stavbu největší věže světa. Nejdříve bylo potřeba doručit veškeré suroviny potřebné ke stavbě věže do tábora - Babylonu.

Image

Mocný král Babylonu přijímá své rádce a ukládá jim úkol

Image

Velbloudí karavana dováží kamenné kvádry na stavbu věže 

    Po dopravení všeho potřebného si každá skupinka připravila projekt na stavbu nejvyšší věže na světě. Jejich úkolem bylo vypočítat (ne vyzkoušet) rozměry věže, nakreslit ji, napsat si cenu za její postavení a článek, kterým by krále Babylonu přesvědčili, aby si vybral právě jejich stavbu. Potom následovala praktická stavba jednotlivých věží. Třem ze čtyř skupinek se věž podařilo postavit ve stanoveném termínu, ale skupinka Červíčků věž ve smluveném čase nedostavěla. Jen díky šlechetnosti ostatních družinek dostali pár stříbrných místo toho, aby za svou chybu něco zaplatili. Před večeří jsme si povídali o sedmi divech světa,. Večer jsme si zahráli královský fotbálek, udělali večerní hygienu a Večerkou zakončili druhý táborový den strávený ve starověkém Babylonu.

Image

Družinka Králíčků představuje svůj projekt králi

 Image

Družinka Lochnessek si připíjí kávou na počest zdárného dokončení stavby

    Třetí den jsme se po ranním nástupu opět sešli v tee-pee. Vašek zatočil koly stroje času a ...

Image

NÁSTUP, TAK DĚLEJTE VY LEMRY LÍNÝ, TOMUHLE ŘÍKÁTE VOJENSKÝ NÁSTUP!!!

Na stroji času se objevil rok 1968, místo: základna americké armády tábor Nui Peck. Ocitli jsme se uprostřed války ve Vietnamu. Všichni se museliokamžitě převléknout z normálního oblečení do maskáčů, byli nám přiřazeni seržanti a začal vojenský výcvik. První dovedností bylo přenesení zraněného seržanta z bojiště zpět do tábora. Potom jsme zásobili a zajišťovali tábor, takže jsme šli pro vodu, připravovali oběd, řezali dřevo a postavili zdravotnický stan a marodku. Po obědě začal ten pravý vojenský výcvik. Učili jsme se čtyřem základním dovednostem - střelbě, prolézání ostnatých drátů, pohybu v džungli a vyhledávání min pomocí detektoru. Po svačině následoval praktický výcvik boje. Nejdříve jsme si všichni odzkoušeli práci s vysílačkami a pak se o ně strhla velká bojovka. Každou minutu volala základna na jednu z pěti vysílaček. Která družinka se na ni ozvala, té byl bod.

Image

Caca a Sestři při výcviku střelby (Vašku nemiř do země)

Image

Caca prolézá na čas překážkou z ostnatých drátů

Image

Nácvik  pohybu v džungli (Ivet těsně nad hladinou)

    Večer jsme se sešli v teepku, kde nám Maruška Molnárová pověděla něco o první pomoci, o ošetřování zranění a mnoho dalších důležitých informací. Zahráli jsme si baseball a večer šli spát. Tím ale třetí táborový den ještě neskončil. Ve dvě hodiny v noci byl vyhlášen poplach. Do akce byla nasazena elitní jednotka starších členů tábora. Úkolem bylo deaktivovat bombu, která byla nedaleko našeho tábora a měla vybuchnout přesně hodinu po vyhlášení poplachu. Elitní jednotka však selhala a bomba vybuchla. Přesto všichni dostali vyznamenání (in memoriam). A to už byl opravdu konec třetího táborového dne.

    Čtvrtý táborový den se kola stroje času zastavila na roku 1473 na Pražském hradě. Na trůně seděl král Jiří z Poděbrad a k němu přicházel pan Lev z Rožmitálu a z Blatné s manželkou a celou družinou. Jiří z Poděbrad ho pověřil cestou s poselstvím pro evropské krále. Celé poselství jsme vyslechli i my, připravili se na cestu a vyrazili. Po cestě jsme zápolili s cestovní horečkou (s průjmy). Po více jak dvouhodinnové cestě jsme dorazili na hrad Litice. Tam nás přivítal španělský král Karel I., poselství převzal, nechal si čas na rozmyšlenou a pozval nás na prohlídku svého paláce. Po zajímavé prohlídce (především díky paní lítici - čarodejnici, která nás hradem provedla) jsme převzali od krále odpověď a vyrazili na cestu zpět. Tu nám pomohl zkrátit železný povoz.

Image

Výprava pana Lva z Rožmitálu a z Blatné se vydává na dlouhou cestu

Image

Přebíráme odpověď španělského krále na poselství, které jsme mu doručili 

Po návratu zpátky jsme předali odpověď krály, který nám za naše služby poděkoval a zaplatil nám. Potom jsme po cestě odpočívali. Táborové vzdělávání vedl v tento den Filip Janák, který nás přijel navštívit. Bylo na téma duchovní rozměr skautingu a myslím, že si každý z nás ze své chvíle ticha něco odnesl. Zahráli jsme si chvilku baseball a slavili mši svatou. Po ní jsme se s Filipem rozloučili a šli spát. Čtvrtý táborový den strávený na cestách skončil.

    Pátý táborový den jsme se jako obvykle sešli u stroje času. Po otočení se na jeho tabulkách objevil rok 1896 a město Paříž. Poté, co jsme vylezli tee-pee, se na obzoru objevila štafeta běžců s olympijským ohněm. Přiběhli do tábora a zapálili olympijský oheň. Olympiáda byla zahájena. Dopoledne probíhali registrace sportovců na jednotlivé disciplíny a první sportovní klání - rétorika (řečnictví). Po skvělých výkonů jednotlivých řečníků se udělovaly medaile : 1.místo - Mája, 2.místo - Sestři, 3.místo - Bára a Beruška. Odpoledne proběhl turnaj ve fotbale, plavecká štafeta družstev a hod míčkem. Potom jsme odpočívali a užívali volných chvil.

Image

Vítězové řečnictví při slavnostním ceremoniálu předávání medailí

Image 

Vojta se snaží přehodit Cacův rekord v hodu míčkem 

   Šestý táborový den jsme plně věnovali odpočinku a přípravě slibujících na večerní slib. Dopoledne jsme museli tábor zajistit na další dna (tzn. dopravili jsme dost vody, nařezali nové dřevo do kamen, sbírali odpadky v okolí tábora, vařili, ...). Odpoledne jsme připravovali slibový oheň a všichni slibující úspěšně prošli nováčkovskou zkouškou. Večer se vedení, starší členové oddílu a slibující sešli při příležitosti světluškovských (Míša a Simča), vlčáckých (Mumie a David) a skautského (Piňďa) slibu. Po slibu jsme si dlouho do noci vyprávěli veselé příhody, které jsme spolu zažili.

     Sedmý táborový den začal jako obvykle. Sešli jsme se v tee-pee u stroje času, Caca zatočil. Zvenku se ozvala střelba. Ocitli jsme se v roce 1857 v Deadwood City na divokém západě. Viděli jsme, jak šerif ještě s jedním kovbojem odtahují mrtvolu šerifova pomocníka. Bylo potřeba dopadnout všechny bandity v okolí, aby vesnici už více neničili. Začala velká hra na celé dopoledne. Úkolem bylo sestavit portréty co nejvíce banditů a tím je zatknout. Nakonec se podařilo pochytat všechny bandity, a tak byla vesnice svobodná. Po obědě začala naše kuchťa ze saloonu vykupovat orlí vejce. Ty jsme objevili v nedalekém lese. Museli jsme na ně tak dlouho lít vodu, než z hnízda sama nevypadla.

Image

Koukejte to chytit, už vypadne!

     Po svačině si šerif všiml, že se nám po louce rozutekli všechny krávy (kůlky v zemi). Bylo potřeba k nim doběhnout na koni, chytit je do lasa, povalit na zem a pak dovést zpátky do tábora. Pořádně jsme se při tom zapotili.

Image

Kravička těsně před chycením Šárkou a jejím koníkem Anetkou

Image

Poloprofesionální lapači krav

     Večer jsme se učili, jak pracovat s lasem. Potom jsme si umyli nohy a vyčistili zuby, zazpívali Večerku a šli do hajan. Sedmý táborový den strávený na divokém západě skončil.

     Probudili jsme se ve čtvrtek v osmý táborový den nádherně prosvětlený ranními paprsky vycházejícího slunce. Protáhli jsme se, nasnídali, obodovali pořádek ve stanech a po nástupu se opět sešli u stroje času. Caca opět zatočil a objevili jsme se v roce 1957 na ostrově Jersey. Nikdo netušil, co nás tam může čekat. Když jsme vylezli ven, potkali jsme Geralda Durella. Řekl nám, že založil první zoologickou zahradu na světě, která se specializuje na chov ohrožených druhů zvířat. Stali jsme se jeho následovníky. Čekala nás stavba dalších zoologických zahrad se stejným zaměřením. Nejdříve jsme museli získat povolení ke stavbě takové zool,ogické zahrady. To jsme získali u odborné komise, které jsme museli vysvětlit, proč chránit zvířata, jak je chránit a jak bude vůbec naše zoo zajištěná. Povolení nakonec získali všechny družiny. A tak jsme začali s budováním výběhů, cest, stánků, čokobarů, atd. Po obědě jsme mohli začít s odchytem zvířat. Nejdříve bylo nutné získat povolení k odchytu jednotlivých druhů, potom najít, kde žijí a odnést je do výběhu ve své zoo. Vydávání povolení trvalo dokonce více, jak dvě hodiny. Po sváče jsme se opět vrátili ke svým zoologickým. Dodělali jsme výběhy jednotlivým druhům zvířat a připravili se na kolaudaci zoo komisí. Před večeří proběhla kolaudace a otevření nově vzniklých zoologických zahrad. Táborové vzdělávání tento den neproběhlo, protože při vyplňování testů jsme se sami už tak dost vzdělali. Večer jsme se sešli při klasickém táboráku, který vyplnila spousta nádherných melodií více i méně známých písniček. Potom jsme se rozešli do svých stanů k zaslouženému odpočinku. 

Image

Zoologická zahrada Červíčků s lanovkou a ošetřovnou zvířat

Image

Párek medvědů hnědých u Šavlozubých králíčků v zoo (sameček poplacává samičku po zadečku)

     Devátý táborový den jsme zahájili jako obvykle. Sešli jsme se v tee-pee a odcestovali do osady lovců mamutů v době ledové. Venku u ohně sedělo několik pralidí a stěžovali si na nedostatek potravy. A tak jsme se vydali najít šamana, který by svým obřadem přivolal zvěř do našich lesů. Když jsme šamana našli, souhlasil, že přijde, ale pod podmínkou, že mu doneseme z vesnice oheň a uvaříme mu na zahřátí čaj. Když jsme mu čaj uvařili, vrátili jsme se zpět do vesnice, kde jsme si museli sami na ohni připravit jídlo (guláš).

Image

Pravěká žena se stará o oheň

Image

Počasí nám ukázalo i svou míň příjemnou tvář

     Denní program však přerušila jedna zdravotnická komplikace a následný silný déšť, a tak šaman do vesnice nedorazil. Zato se část starších táborníků vypravila na puťák, který nás letos zavedl na zříceninu hradu Žampach. Rozdělali jsme si oheň, opekli buřty, navečeřeli se a šli spát. Devátý táborový den skončil.

Image

Večerní posezení u ohně na hradu Žampach

     V desátý táborový den jsme se někteří probudili v tee-pee v táboře a někteří na hradu Žampach pod širým nebem. Táborníci v táboře zatím pomáhali v táboře - vařili, řezali dřevo, dovezli vodu, ... a my ostatní jsme se vraceli zpět z puťáku. Cesta to byla opravdu dlouhá. Do tábora jsme dorazili okolo druhé hodiny. Najedli jsme se a trochu odpočinuli a všichni šli ke stroji času. Ten nás tentokrát vrátil zpátky do roku 2007 na naše tábořiště. Potom jsme vyhodnotili celotáborovou hru, rozdali tituly nejlepší táborník, táborový čuník, a další. Potom jsme si vybrali a za získané stříbrňáky koupili odměny. Večer jsme se sešli k závěrečnému táboráku, kde jsme zhodnotili letošní tábor a povídali si. Tím skončil poslední desátý táborový den.

     Když jsme se ráno probudili, nasnídali jsme se a začali s bouráním tábora. Protože náklaďák přijel o trochu dýl než jsme očekávali, bourání se protáhlo až do jedné hodiny odpoledne. Všichni jsme se rozjeli do svých domovů. Tábor Tempus mobile skončil, ale v našich vzpomínkách bude zapsán na dlouhá léta!

Image