Je 6.10. a na novoměstském vlakovém nádraží se schází družinka Sokolů spolu s družinkou Fialek, aby se mohli vydat na již tradiční podzimní víkendovku. Tentokrát se jede do trutnovské Hájenky. Do Hájenky dorážíme  za tmy. Jako na každé správné skautské akci je nejprve třeba dojít pro vodu, pro dřevo a zatopit v kamnech. Po splnění těchto, pro nás banálních, úkolů si konečně můžeme zahrát naše oblíbené skautské hry . Po nich jsme si dali výborné chleby s máslem a se šunkou. A pak už jen večerka a hurá do postele.

 

 

Druhý den, hned po snídani nás vyruší děsuplný křik. Záhy se dovídáme, kdo je jeho původcem. Jsou to zoufalí, polekaní a k smrti vyděšení pracovníci Světové zdravotnické organizace (dále jen WHO).  Majíce na paměti, že je naší morální povinností pomoci lidem v nouzi, je pouštíme dovnitř. Brzy se dovídáme strašlivou novinu. Svět zachvátila pandemie neznámého a smrtelného viru. Jestli chceme svět zachránit, tak musíme WHO okamžitě pomoci. Neváháme a WHO pomáháme s otevřením pixly, ve které jsou vzorky viru. Následně se vydáváme na nebezpečný průzkum okolí. Přítomnosti nebezpečných virionů navzdory, se nám podaří zmapovat okolí a zjistit kolik je nakažených. Po, jak jinak než vynikajícím, obědě už zbývá jen vyvinout lék. Což se vzápětí podaří. Avšak pár minut po testování nalézáme mrtvolu jednoho z pracovníků WHO, který zemřel na onu nemoc, byť měl námi zhotovený lék. Z jeho pracovní korespondence se dovídáme, že šiřitelem onoho viru je jistý dr. S., a tak po večeři zahajujeme vyšetřování. Po nesnadném pátrání se nám konečně podaří odhalit identitu šiřitele. Není jím nikdo jiný než prohnaný a všemi mastmi mazaný dr. Schein.

Neděli zahajujeme velkolepým honem na dr. Scheina a jeho stoupence, kteří jsou za něj ochotni položit i život. Po pár minutách zápasu vítězíme, avšak dr. Scheinovi se podařilo upláchnout. Naštěstí nám zanechal protilék, a tak se ne úplně zklamaní vracíme na Hájenku. Cesta zpátky uteče rychle, takže než se nadějeme, jsme na novoměstském nádraží. Tam se ještě rozloučíme a odcházíme/odjíždíme do svých domovů.   

 

                                                                                                      Zapsal: Antonín Pelikán - PKJ