Logo střediska

UPOZORNĚNÍ: Jedná se o zcela subjektivní popis akce. Je možné, že někteří by mohli vnímat situace a podmínky níže popsané jako problém, či diskomfort. Naše skupina (Piňďa, Bobák a Ivet) měla však to štěstí, že si po celou dobu udržela dobrou náladu a užila si krásy podzimu (někdy i zimy) se vším, co k tomu patří :).

IMG 20181028 064021

 

V pátek po 14. hodině vyjíždíme z Nového Města a v Hradci přestupujeme do přímého autobusu do Jeseníku. Měli jsme to štěstí, že jsme se i přes nezakoupenou místenku vešli, a tak se s jedním dalším přestupem dostali až do Bílé Vody, malebné obce v zapomenutém cípu Česka, ale hlavně na úpatí Rychlebských hor. Vzhledem k tomu, že už dávno byla tma, ušli jsme jen pár kilometrů a rozdělali stan na rovné měkké louce osvětlené svitem měsíce.

 

Ráno jsme se vzbudili a téměř nepršelo. Snídani jsme si tedy mohli vychutnat venku a kochat se krásným výhledem do podzimní krajiny. Sbalili jsme jen mírně navlhlý stan a vyrazili poznávat ty krásné opuštěné hory. Počasí bylo stále stejně příjemné jako ráno, proto nám nic nebránilo ve vytrvalé chůzi (ba naopak). Večer jsme došli pod Špičák (957 m.n.m.) kde na nás čekalo ohniště, posezení i pramen s vodou. Rozdělali jsme si tedy oheň, uvařili a odebrali se do spacáků (ještě suchých).

 

IMG 20181027 075159

 

Další den, tedy v neděli, jsme se probudili do krásného zimního rána. Stan, stejně jako celá okolní příroda, byl pokryt čerstvým popraškem prvního letošního sněhu. Podzim se však ještě nevzdával a se sněhem bojoval poměrně vytrvalým deštěm, ne však nijak prudkým. Předpověď počasí se nemýlila, od 1 000 m.n.m. byly teploty pod nulou a srážky sněhové, zatímco pod touto hranicí spíše pršelo. Na Smrku (1 127m.n.m.) kam jsme přišli v čase oběda, jsme tedy zažili opravdu zimní počasí se vším všudy. Ovšem dobrý oběd nám dodal energii (a chuť do života). Ze Smrku jsme klesli do Ramzové, odkud Ivet odjížděla vlakem domů (NEVZDALA TO - podle plánu odjížděla z Ramzové, jen díky dobrému tempu o den dříve).

 

3

 

Posilněni horkým čajem a hranolkami jsme s Bobákem vyrazili do ještě 12 km vzdáleného Červenohorského sedla. Velmi brzy se setmělo a cestu zpestřoval všudypřítomný led. Při prudkém došlapu bylo však možné ledovou krustu prorazit, proto jsme na Keprník (1 423 m.n.m.) zvládli vysoupat bez zlomenin. Po rozsvícení čelovek na vrcholu se nám naskytl krásný pohled na ledové království - všechno bylo obaleno tlustou vrstvou ledu.

 

IMG 20181028 174200

 

Do Červenohorského sedla jsme se právě i díky ledu dostali poměrně rychle a tak bylo naší jedinou starostí, kde přespíme. Věděli jsme, že každý teplotní stupeň bude dobrý, proto jsme postavili stan v autobusové zastávce.

Ve stanu jsme zjistili, že celodenní déšť si našel cestu i do našich batohů. Neušetřil ani spacáky, proto měl Bobák konečně možnost využít izotermickou fólii, kterou nahradil horní část spacáku, která byla opravdu durch. Mě se podařilo vnitřek spacáku asi po dvou hodinách bdění vysušit tělesným teplem a zbytek noci prospat :)

 

IMG 20181029 090452

 

Pondělní den byl ve znamení výrazného zlepšení, což v kontextu hor a předchozího počasí znamenalo, že nemrzlo. Sušením věcí jsme se ale opravdu zabývat nemuseli, protože mírně mrholilo. Takové krásné počasí nás motivovalo ke zdolání Pradědu (1 491 m.n.m.), kde na nás sice nečekaly krásné výhledy, ale zato velmi silný vítr. Tempo chůze jsme měli stále slušné, proto jsme se u Ovčárny rozhodli, že se zbytek trasy (12 km) pokusíme dojít ještě ten samý den a posledním autobusem odjet domů. Autobus sice odjížděl už za 3 hodiny, ale vidina další noci, která by určitě nebyla sušší než ta poslední, nás hnala kupředu.

Stihli jsme to dokonce s rezervou, takže jsme mohli stopovat. Zastavila nám horská služba a příjemně nám tím zahájila úspěšný odjezd domů, kam jsme se dostali v půl jedenácté večer.

 

Doufáme, že se mezi Vámi příští rok najde více těch, kteří mají chuť se trochu překonat, otestovat svou fyzičku či vybavení, ale hlavně vidět to pozitivně!

 

IMG 20181027 110057

Autor: Piňďa

Foto: Bobák