Jako každý rok, tak i letos jsme se sešly v klubovně na vánoční posezení. K velké radosti malých holek jsme nechaly cestičky světlušek stranou a povídaly si o Vánocích. Vyzkoušely jsme tradiční zvyky – Káťa rozkrojila jablko tak šikovně, že nám všem zaručila do nového roku zdraví, zjistily jsme, že olovo může nad plamenem svíčky i zpětně ztvrdnout, pokud se včas neodlije (pro příště jsme poučeny) a lodičky na vodě většině ukázaly, že se z domu zase daleko nedostanou.


Potom nastal čas na dárky, které přinesla každá z nás, aby udělala radost zase někomu jinému. U toho jsme si sdělily zážitky, co komu Ježíšek přinesl pěkného – MP3 přehrávač, puzzle nebo těhotnou panenku Barbie - a předháněly jsme se, kdo dostal víc párů ponožek.
To už jsme se ale všechny těšily na slíbenou vánoční stezku odvahy. V našem okolí se totiž skrýval duch Vánoc a my jsme ho chtěly vidět. Trochu nás zaskočila cesta směrem ke hřbitovu, ale nevzdaly jsme to. I když z křoví po cestě se ozývaly divné zvuky. Jako kdyby si tam někdo brousil nůž...
Trochu promrzlé jsme se vrátily do klubovny, uvařily si čaj a k tomu ochutnaly cukroví, co kdo přinesl. Společně jsme si zazpívaly koledy a na závěr jsme se venku proběhly s prskavkami. Duch Vánoc byl s námiSmile