Byla neděle 2. března, odpoledne, venku znovu sílil vítr a my jsme se začaly scházet u obecního úřadu s přesvědčením, že ani ta víkendová vichřice nám nezkazí chuť sportovat. Všechny jsme se totiž těšily na dlouho slibovaný bowling!

Dráhy jsme si rozdělily jednoduše – mladší na jedné, starší na druhé a mohly jsme začít. Zatímco na dráze starších se trhaly rychlostí rekordy, na té vedlejší jsme občas měly obavy, jestli ta koule ke kuželkám vůbec dojede. Tak Káťa jako zkušená hráčka předvedla ostatním, jak se to správně hraje a že není vůbec důvod se té koule bát. Bára překonala strach ke kouli natolik, že ke konci už házela patnáctkou, kterou starší holky sotva udržely.
Malá Adélka zase chtěla ukázat, že její strejda nemá pravdu, když si myslí, že Adélka poletí i s tou koulí. Stačil ale krátký trénink, aby přišla na to, jak kouli správně chytit, a pak už shazovala víc kuželek než soupeřky.
Na druhé dráze zatím starší holky brblaly, že se to malým hraje, když mají po stranách zábrany a že je nefér, když pak mají víc bodů než ony. Ale vždyť je to jen hra…
Měly jsme radost za každou kuželku, která spadla. Taky se nám podařilo, že jsme se místo kuželek pokoušely trefit do koule, která se zasekla na konci dráhy. Tu jsme sice vyprostily, zato nám tam uvízla ta druhá.
Naše zamluvená hodina utekla tak rychle, že se nám od dráhy ani nechtělo odcházet.
Tak snad aspoň příště budeme moct koulet víc.