Pokračování...

Den třetí - Výprava do SOOSu a Františkových lázní
Po včerejším odpolední byl kde kdo trošku spálený od sluníčka. Los ráno rozhodl, že do SOOSu s námi nepůjdou Hulk a Rys. Ostatní se po rozcvičce a snídani připravili na cestu a vyrazili jsme.
Měli jsme to celkem asi 6 km. Tato vzdálenost se nám ale již ve druhé vesnici protáhla o víc než kilometr, protože v Třebni Medvěd našel na mapě úžasnou zkratku! Uprostřed návsi velká cedule SOOS a šipka: "...ale tamtudy nepůjdeme, půjdeme tudy...",a bylo to. Na kopci jsme se podívali na zastávku, otočili se a šli zpátky.
V další vesnici s názvem Nový Drahov jsme se podívali na místní lidovou architekturu, kterou je tento kraj vyhlášený a na autobus německých turistů - taky docela pěknej.

V areálu SOOS jsme se nejdříve šli podívat do muzea prehistorie. Na informačních panelech jsme byli seznámeni s vývojem živé i neživé přírody od prvohor až po současnost. Také se nám velice líbili modely pravěkých "potvor", které expozici doplňovali. Miniaturní plastové dinosaury jsme dostali i jako pozornost ke vstupence. Pro Hulka a Rysa jsme je pak dokoupili.
Exponát a ...... návštěvník expozice.

 

 

 

 

 

 

 

Následovala procházka po samotné rezervaci. Nejvíce jsme se samozřejmě těšili na mofety (bublající bláto), ale vlastně celá naučná stezka byla hodně zajímavá. Ochutnali jsme i Císařský pramen. Bylo to odporný. Přemítali jsme, za jak dlouho bychom se asi v blátě a rašelině úplně ztratili, kdybychom sešli z dřevěných chodníků.
mofetau Císařského pramene

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kdo chtěl, mohl po občerstvení v podobě nanuků ještě zajít do muzea místní přírody. Bylo tam spousta vypreparovaných ptáků i dalších živočichů. Poslední zastávkou před cestou do Františkových lázní byla trochu chudá stanice pro ohrožené živočichy.Buď je málo ohrožených živočichů nebo spíš málo peněz :-(
U fontány ve Františkových LázníchByly zde hlavně sovy a pak poštolky. Když se na ně zahoukalo, nepustily vás pak z očí.
Po cestě z SOOSu do Františkových Lázní se nám trošku rozpršelo. Chvíli jsme se schovali v jedné vesnici v autobusové zastávce, kde jsme také snědli oběd. Medvěd vcelku úspěšně prošel poznávacím kvízem okolojedoucích aut.
Když už jsme přicházeli do města, začalo pršet hustěji, takže jsme hledali záchranu v nádražní budově. Situace vypadala tak, že vlak nám jede asi za hodinku a půl. Barbušák s Lenkou se proto vydali na nákup, zatímco ostatní čekali.
Poté, co dva nákupčíci prošli celé město, vrátili se obloukem nedaleko nádraží, kde byl Lidl, ve kterém nakoupili vše potřebné.
Mezitím se udělalo hezčeji, takže jsme se rozhodli vrátit se po prohlídce města zpátky. Navštívili jsme jeden z pramenů a stánky s pohledy a teplými oplatkami - mňam!
Zpáteční cesta byla opět zpestřena "zkratkou", tentokrát Rákosníčkovou. Poté, co jsme zjistili, že místo cesty se před U pramenenámi rozkládá pole s řepkou, rozdělili jsme se na dvě části. Každá si pak šla do tábora vlastní cestou. Nakonec jsme se všichni ve zdraví setkali na tábořišti, kde nás čekali noví sousedé - Liberečáků, se kterými jsme pak jeli dvě plavby.
Poslední zpráva dne byla příjemná - správce kempu Pavel nám zajistil převezení bagáže do dalšího kempu - pojedeme s prázdnými loděmi. Hurá!

Den čtvrtý - plavba první (Tršnice - Spálený Mlýn)
Po budíčku v sedm a rozcvičce jsme se nasnídali a dali se do balení.
Sice jsme to všechno nestihli do standardních dvou hodin od budíčku, ale stejně jsme stihli odjezd automobilu, takže jsme opravdu jeli bez bagáže.
svačina a průjezd konvoje z LibercePlavba byla příjemná a po mělčinách z roku 2003 nebylo ani památky. Svítilo sluníčko, které se občas schovalo za mraky, bylo teplo, ale ne dusno. Prostě počasí jako stvořené na plavbu. Bohužel ale nevydrželo celý den, takže odpoledne jsme zmokli a i stany jsme stavěli za mírného deště.
Svačinu jsme si dali nedaleko pastvy koní, takže při jedení perníku bylo na co koukat. Tady nás taky dojeli skauti z Liberce, se kterými jsme pak jeli až do Kynšperka, kde jsme společně obědvali.
Odtud jsme ale odjížděli o chvíli dřív a jeliož jsme spali o dva kilometry níže po proudu, již jsme se Oběds nimi dnes nesetkali.
Jak jsem již psal výše, tak po obědě nám začalo pršet. Byly to takové krátké, celkem nepříjemné přeháňky. Zpočátku jsme se zkoušeli schovávat pod stromy u břehů, časem jsme však byli již tak mokří, že nám již bylo jedno, že na nás prší. Do toho všeho se zvládl Rákosníček s Jackem cvaknout, když najeli pod nízko položenou větev.
Naše obava z toho, že by bagáž mohla být složena na dešti se po příjezdu potvrdila. Bohudík nebyly věci uvnitř mokré. Stany jsme stavěli (jak se později stalo tradicí) za mírného deště.
Po krátkém rozhovoru s provozovatelkou tábořiště jsme zjistili, že jsme se ocitli na konci světa, kdy kromě pár drobností, které se dají koupit u ní ve stánku a dvou kadibudek není skoro nic, včetně pitné vody. Vyšla nám však vstříc a dostali jsme od ní 25 litrů vody, což nám do Lokte vystačilo.
Vypravili jsme se pro soušky, což bylo vzhledem k porostu bolševníku okolo cesty značně obtížné. Nakonec jsme však našli takový hájek, hned u cesty, kdy bylo soušek dostatek.
Lenka se vypravila najít nádraží, protože dnes za námi má dorazit Markéta. Později se vrátila, protože Markétě ujel vlak a přijede déle.
K večeři byly langoše. Trvalo to sice 3 hodiny, než jsme je udělali, ale byla to dobrůtka a bylo jich tolik, že jsme je s úspěchem nabízeli i po ostatních výpravách na tábořišti.
Po večeři se pětičlenná delegace vypravila na nádraží naproti Markétě. Polní cesta se po půl kilometru napojila na asfaltovou cyklostezku. Po té jsme šli další půlkilometr a pak doleva, tunelem v bolševníku, do kopce a přelézt zábradlí a byli jsme na nádraží.
Čekali jsme asi deset minut, když přijel nový žlutý vlak a z něj vystoupila Markéta. Medvěd galantně odebral nevelký batoh, který donesl až do tábora. Další, příruční zavazadlo jsme též vzali my a šlo se zpět. Po cestě jsme vzali ještě trochu dříví.
Večer jsme šli brzo spát. Byli jsme unavení a zítra nás čeká další plavba.

Den pátý - do Lokte
Tak jsme tedy pro první polovinu tábora kompletní. Dnes nás čekala další plavba a další přeháňky. První se spustila až po obědě v Sokolově, kde jsme také provedli nákup pro další dva dny. Odrazili jsme od břehu a sotva po půl kilometru jsme již stáli pod mostem a čekali jestli náhodou nepřestane. Nepřestalo, ale polevilo. Jeli jsme dál a pošmournou náladu se snažili oživit zpíváním písniček a zakřičeli jsme si Umpajé.
Druhou zastávku jsme uskutečnili pod velikým klenutým mostem na silnici ze Sokolova do Karlových Varů (ten, pod kterým oddíl prý dříve tábořil). Byla to však přestávka krátká, protože jsme stejně již byli mokří a spěchali jsme do Lokte.
Před Loktem se vyjasnilo. Překonali jsme dva jezy a u půjčovny řekli klukům, jestli by nám přivezli bagáž. Když jsme začali stavět stany, spustil se, jako již tradičně, drobný déšť. Barbušákovi praskla tyčka od stanu, kterou od prvního dne úzkostlivě opatroval. Taky se kvůli tomu pěkně rozčiloval.
Po postavení stanů (a ustání deště) jsme se vypravili pro vodu a pro dřevo a půstili se do přípravy večeře (rizoto). Ostatní využili vymožeností civilizace a odešli na točenou kofolu.
Po večeři jsme šli brzo spát, protože jsme byli unaveni. Zjistili jsme však, že v tomto kempu noční klid neplatí. Celou noc byl strašný řev, ale vyvázli jsme z toho ještě docela dobře, protože liberečáci to prý měli hned za stanem. Barbušák musel dokonce i ze stanu, když hluk byl už moc blízko. Viděl akorát postavu s hořícími poleny padat mezi stany. Dal dotyčnému náležitě na vědomí, ať se ztratí a poté, co mu zmizel z očí i on znovu ulehl.

Den šestý - na hrad!

Ráno jsme si vzhledem k nočnímu neklidu trošku přispali. Po snídani jsme se vydali na prohlídku Lokte.Před branami Lokte Zvolili jsme možnost levnější prohlídky bez průvodce, ale myslím, že to ničemu nevadilo. Nejdříve jsme prošli expozicí porcelánu. Bylo tam všechno - od šálků a talířků přes menší či větší vázy až po hlavičky dýmek, panenek a desky na náhrobky. Některé kousky byly opravdu výstavní! Dále jsme prošli expozicí zbraní a kolem draka vystoupili na věž.
Rozhled byl docela dobrý, ale profukovalo tu.
Jako předposlední část jsme navštívili expozici "vykopávek", tedy toho, co všechno našli archeologové při rekonstrukcích hradu. Jednalo se o úlomky džbánů a dalších nádob, hroty šípů, ostruhy a další kovářské potřeby nebo třeba pod sklem uloženou kostru.
Zlatým hřebem měla být a rozhodně byla návštěva mučírny s expozicí práva útrpného. Tento prostor určitě nedoporučuji navštěvovat osobám se slabším žaludkem. Záchody jsou sice strategicky umístěny nedaleko, ale přesto by se vám mohlo z vystavených exponátů udělat poněkud nevolno. V jednotlivých kobkách v podzemí jsme se, prostřednictvím poměrně reálných exponátů,mohli seznámit s různými druhy mučení a poprav. Když jste se začetli do textů, umístěných na zdi chodby, zjistili jste, za co který trest náležel. Atmosféru umocňovala hudba z reproduktorů složená s řevu mučených, kování a dalších "zvuků mučírny" a všudypřítomný smrad, který sice mohl být přirozeným odérem podzemí, spíše však, dle našeho názoru, pocházel z nějakého spreje.
Nakonec jsme byli docela rádi, že jsme vylezli na denní světlo Hulk na výsernicia před odchodem jsme se museli na chvíli posadit a vydýchat.
Odpoledne jsme věnovali odpočinku. Část oddílu se vydala na procházku do lesa, abychom před další plavbou protáhli nohy. Našli jsme spoustu lesních plodů (maliny, jahody, ...), které nám moc chutnaly. Večer byl v kempu celkem klid, nicméně jsme se po zkušenostech ze včerejška rozhodli uklidit si svoje zásoby dřeva od ohniště, což se později ukázalo jako prozíravý krok.
Okolo jedenácté totiž dorazila na tábořiště mírně podnapilá skupinka asi dvaceti vodáků, kteří si pro stavbu stanů (která mimochodem probíhala za strašného kraválu) vybrala právě prostranství okolo ohniště před našimi stany. A pak to začalo - chlastali a řvali. Spát se nedalo. Okolo třetí Barbušák musel zase ze stanu. Jeho přítomnost venku pravděpodobně situaci moc nezměnila, nicméně alespoň měl popíjející společnost pod kontrolou a mohl tak uchránit naše stany před zkázou. Klid nastal až po čtvrté hodině.

Den sedmý - co taky potkáš kolem vody...

Ráno jsme vyhlásili budíček o poznání hlasitěji než obvykle. Společně jsme pak usoudili, že noční randál byl opovrženíhodný a místo odběhnutí na rozcvičku jsme ji začali provozovat přímo mezi stany našich "nočních sousedů". Taky jsme vytáhli kotlíky, které nám však před vařením čaje několikrát záhadně upadly na zem - asi slabost z nevyspání. U ohniště jsme nalezli klíče od auta. Nějaká fordka s dálkovým zamykáním. "Tak co, odvezeme si bagáž?", to byla teď jedna z nejčastějších otázek. Nakonec jsme se rozhodli vyřešit situaci šalamounsky a klíče jsme předali vedlejší skupině tatínků s dětmi, kteří byli naštvaní snad ještě více než my. Co s nimi nakonec udělali - jestli si je nechali zaplatit nebo je hodili do řeky (jak měli v plánu) se už asi nikdy nedozvíme. Nejhorší na tom všem bylo, že se nás ráno jedna z opilců ptal: "A my jsme jako dělali něco špatnýho?"... no coment.
Asi by to nemohl být letošní tábor, kdyby na plavbě nepršelo. Naštěstí nám to dnes dobře jelo a začalo až na okraji Varů. Ještě před jezem "smrťákem" jsme (jmenovitě dvojloď pod vedením Rákosníčka) z mostního pilíře sundali nákupní vozíček, který nám pak sloužil jako dopravní prostředek pro bagáž při překonávání jezů.
Nedaleko tesca jsme pod mostem zakotvili a nákupčí četa odešla na nákup,který byl opravdu vydatný. Na Hubertus nám odtut chybělo cca 5 kilometrů, takže jsme zvolnili tempo. I tak nám ale plavba po tekoucí vodě netrvala déle než hodinu.
Na Hubertusu jsme rozbili tábor nedaleko Liberečáků, což nám zaručilo, že další noc byl klid. Jedna skupina se vydala do studánky pro vodu, další do lesa pro dřevo. Dřeváci našli tři soušky, dvě stály, třetí ležící. Všechny jsme vzali a vydali se zpět. U kempu nás ale chytil správce a sprostě nám vynadal, že kácíme syrové dřevo a zabavil nám ho. Vzhledem k tomu, že jsme se chtěli vyvarovat další hysterické scéně a s ohledem na jeho zdraví, jsme se rozhodli neprotestovat a odebrali jsme se pro nové dřevo na místo, které nám určil. Dřevo tam sice bylo, ale zdaleka ne tak kvalitní, jako to původní. Ach jo - i takovéhle lidi potkáš okolo vody a my jen vzpomínali na pohostinnost kempaře Pavla na tábořišti v Tršnici, který nás ještě pochválil za to, jak umíme vybrat suché dřevo a zpracovat ho.
Ve vedení jsme si určili strategický plán co dělat, kdyby byl v noci randál, čímž jsme v táboře navodili atmosféru nejistoty a očekávání. Spousta kluků si myslela, že bude noční hra, ale kapitán věděl daleko víc...

Den osmý - peklo a očistec nováčků

Již před budíčkem bylo ve vzduchu cosi zvláštního. Něco jako slaná vůně oceánu, zdálky jsme slyšeli křik racků... O co jde jsme se dozvěděli hned po budíčku a rozcvičce. Zavítala totiž mezi nás vzácná návštěva. Odkudsi až ze Severního moře připluli Neptun s Poseidónemkapitán představuje nováčky, aby z našich nováčků udělali námořníky. Celý obřad začal jako obvykle rozpravou o počasí a o cestě božstev. Následně jsme předvedli nováčky Rysa, Žraloka a Jacka a kapitán je představil. Přistoupil také kapitán Libereckých s dotazem, zda-li i on může předvést svoje nováčky. Měl, tuším, čtyři. Božstva usoudila, že bude lepší to vzít takhle šmahem a jejich účast povolila.
Obřad probíhal podle starého dobrého pořádku. Někoho ještě jako "suchozemské krysy"božstva šetřila více, někomu, na doporučení toho či onoho kapitána, přidala. Výsledek je takový, že máme v oddílových řadách tři nové vodáky. Po závěrečném křepčení si nechala božstva připravit kánoi a odplula Hubertusem zpět. Loď jsme našli kus pod tábořištěm, ale božstva v ní již nebyla. Škoda jen, že o tu legraci přišli Mlok a Medvěd, kteří se šli podívat kus po proudu, "jak to teče". Ani Jack si to užíváprojíždějící božstva neviděli.
K snídani byly jako bonus koblížky, které jsme si včera večer objednali u kempaře v jedné z jeho světlejších chvilek. Po snídani jsme si rychle sbalili batohy a nechali se přepravit na pravý břeh. Zde jsme na zastávce počkali na autobus do Varů.
V Karlových Varech jsme nejdříve šli do bazénu u hotelu Termál. Dostali jsme zvýhodněné vstupné na 1,5 hodiny. Jelikož nebylo pěkně, bylo v bazénu krom nás už jen asi pět dalších lidí. Mohli jsme si tedy nerušeně plavat. Nejvíce byl asi ceněn "normální záchod" a teplá voda ve sprše. Zkrátka - po týdnu jsme se pořádně umyli.
Společně jsme si pak prošli centrem Karlových Varů. Protože právě tento den končil mezinárodní filmový festival, zastihli jsme ještě pár promo akcí. Šlapali jsme na rotopedu, abychom dostali zdarma dvě oplatky, odnesli jsme si spoustu frisbee a dalších reklamních předmětů. Zkrátka jsme si to užili. Prošli jsme se po nábřeží a kolonádě, navštívili jsme Vřídlo. Oběd byl po posádkách.
Cesta na tábořiště nás vedla lesem, pak přes hlavní silnici, kde jsme potkali pomníček Ivana Hlinky a zase skrz les. Trvalo nám to asi hodinu, než jsme se vrátili. Ochutnávka pramenůZapískali jsme na Rákosníčka, který hlídal tábor, aby nás převezl.
Odpoledne jsme ještě jeli se správcem autem na dřevo. Nejdřív se tvářil, že nám tím dělá obrovskou službu, potom nadával, že jsme pomalí. Zkrátka to v hlavě asi neměl v pořádku.
K večeři byly po včerejším smaženém sýru špekáčky, tak že tábořiště na Hubertusu můžeme považovat za štědré, alespoň co se týká jídla.
Návrh na noční hru byl zvážen a zamítnut z obav před nerudným správcem.
Večer začala na tábořiště připlouvat početná společnost (asi 50 osob). Bohužel naražený sud zvěstoval, že dnes už to nebude tak poklidné jako včera. A taky nebylo. Do rána nám, přes ubezpečení, že se to nestane, spálili všechno dřevo. Naštěstí jsme pak dostali od nich jiné a lepší).
Protože ráno odjíždí trojice Markéta, Lenka, Barbušák a přijíždí Racek a spol., je toto můj poslední zápis a o dalších dnech se dozvíte z pera někoho jiného.