aneb
PUTOVÁNÍ ZA KRÁSAMI POLSKÉHO POHRANIČÍ

Akce započala na nádraží v Novém Městě nad Metují 14.8.2009 kolem 15. hodiny. Dorazili Ivča, Matlák, Barbušák, Lenka, bratři Ledňáček a Dundee. Ale chyběl tu ještě někdo? Ano byl to Mlok, na něhož jsme měli čekat ve Žďárkách. A tohle je naše parta!

07_Hejsovina.JPG

Pro začátek se rozdělilo to nejdůležitější, co jiného než jídlo. Nakoupily se jízdenky směr Meziměstí a jelo se. Ve vlaku jsme si krátili dlouhou chvíli vyprávěním zážitků z táborů, snědením jídla od maminky, koukáním do blba... Po chvíli zastavil se skřípotem vlak a my vystoupili na Hronovském nádraží.

Za nádražní budovou stál autobus, který by nás dovezl do Žďárek. My jsme si ale řekli, že nejsme žadné lemry a půjdeme těch pár kilometrů pěšky. Taková malá rozcvička před dlouhou cestou. Ve Žďárkách jsme na poslední chvíli vtrhli do obchodu a koupili si nanuky. Při lízání nanuků, vystoupila na blízké zastávce Matlákova a Dundeeho spolužačka. Ty s ní někam odešli a dlouho se nevraceli. Zanedlouho se objevil na obzoru chlapík vypadajíc jako kovboj. Když přišel blíž ukázalo se, že  je to Mlok. Chvilku po Mlokově příchodu se vraceli věrní spolužáci s úsměvem na rtech a chroustali jablko. Mloka jsme se dočkali a mohlo se jít po cestě vedoucí do polské vísky Pstrążne, česky Stroužná.

Na cestě se nám zbystřili oči při pohledu na ceduli s nápisem ,,restaurace‘‘, ale restaurace jakoby zmizela a zbyl po ní jenom onen nápis. Se zklamáním jsme pokračovali dál. Přešli jsme státní hranici a šli rovnou za nosem. Nos nám říkal, že je cítit smažený olej. Netrvalo dlouho a už jsme byli u zdroje pachu oleje.

01_rybareni.JPG

02_rybareni.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lovily se tam totiž ryby, které byly smažené na oleji. Kručelo nám v břiše, tak jsme popadli pruty a pokoušeli se něco ulovit. Brko, které bylo udělané jako splávek, se ne a ne hnout. Kukuřice jim moc nechutnala, jenom ji tak ocumlaly a hned pluly jinam. Proto se zneužila Matlákova vánočka. Na tu braly jako divé, protože českou vánočku ještě nejedly, takže neodolaly a v kbelíku jich bylo v tu ránu 6. Jedné se málem podařilo utéct, už se plácala pryč. Všiml si toho Matlák a hned po ní skočil. Ryba byla kluzká jako mýdlo a do kbelíku se těžko dostávala. Na rybě jsme si pochutnali, jenom Ivča rybu nechtěla.

S plnými žaludky nás Mlok zavedl na krásné místo na kopečku u lesa kde budeme spát.Postavil se jeden stan kde spali ti, co se báli ranní zimy. Ostatní si lehli pod přístřešek nebo spali pod širákem. Všichni hned usnuli, až na Matláka který se bál, že ho oblízne srnka nebo, že o něj zakopne a skutálí se ze stráně. To by byl další jeho ůlovek.

03_bivak.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ráno jsme se probudili, koukli jestli se neválí pod strání srnka a připravili snídani. Pochutnali jsme si na rohlících s marmeládou, k tomu připíjeli mateřídouškový čaj. Poté se všechno sbalilo, vytáhla se GPSka a mohlo se jít.

Sem tam jsme překročili jak českou tak polskou hranici. Vláčeli jsme se s těžkými batohy do kopce, proto když jsme dorazili ke vstupu do národního parku Gór Stołowych se musela sušit trička mokrá od potu. Ve svačinové pauze se vytáhl BANG, který jsme málem ani nedohráli, protože nás od stolu, který byl určen pro zákazníky občerstvení, odehnala pracovnice a my jsme měli jenom 3 min. na opuštění stolu. Avšak do těch 3 min jsme to stihli dohrát.

04_Bludne_skaly.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Koupilo se vstupné a už se kráčelo do NP. Přivítal nás Krakonoš, kterého jsme se nejprve lekli z důvodu mylného mínění, že je to socha. Po vykráčení na jeden z nejvyšších vrcholů v okolí, kde byla vyhlídka s výhledem do Čech a Polska, se na GPSce objevilo, že blízko je cache (keška). Barbušák pohlídal batohy a ostatní se vydali hledat. Hledali jsme jak kdyby nás chytla cachková horečka. GPSka nás však vedla 5 m, s přesností 13 m, od skály pryč, jenže pod tou souřadnicí byla propast. Tímto jsme se vzdali hledání a vyrazili do skalního bludiště.

05_Kuri_noha.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

06_bludiste.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Šli jsme po dřevených cestičkách a okolo nás smrděly bažiny. Batohy byly velké, ale průchody mezi skalami malé. Mnohokrát se stalo, že batohy musely opustit naše bedra, proto aby se táhli před sebou. Někdy přišlo i místo, kde jsme se museli plazit po kolenou, a to bylo s batohem dost obtížné a nepříjemné. Sem tam jsme potkali pojmenovaný skalní ůtvar např. Loď, Kuří noha,... Všichni z labyrintu vylezli i s batohy, byť trochu poškrábaní. Náš další cíl byl Karlów.

Cesta ubíhala plynule jako voda. Cestu jsme si zpříjemňovali sladkými malinami, borůvkami či ostružinami. V Karlówě byl k obědu chléb s paštikou či s rybičkami, k tomu se přikusoval okurek. Kolemjdoucí davy Poláků na nás zírali jako kdybychom spadli z višně, asi proto že nikdy neviděli české skauty. Po obědě se šlo směr Radków.

Chvíli nás doprovázela asfaltka, ale ta nás po krátké době opustila, místo ní nastoupila lesní cesta. V okamžiku kdy se šlo z kopce dolů se Dundeemu rozbila sandále, naštěstí měl rezervu a vyměnil obutí. Matlák si pro změnu sandále sundal a s Ivčou se vsadil o tatranku, že takhle vydrží jít 20 min. Těch 20 min mu vystačilo ke studánce, kde jsme si naplnily PET lahve i s malými potápěči.

08_devcata.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

09_studanka.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slunce pálilo, my se potili a zanedlouho se před námi objevila vodní nádrž. Vybrali jsme si dobré místo na břehu, urobili převlékárnu z celt a skočili do vody. Voda byla studená, ale osvěžujíci. Plavali jsme na druhý břeh a zpět. Poté jsme vytáhli BANG a než jsme uschli zahráli si jednu partičku a zase jsme skončili ve vodě.

10_na_koupalku.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slunce už začalo pomalu zapadat a tak nás Mlok zavedl na kopec, kde jsme se utábořili. Uvařili jsme si večeři o dvou chodech. Gulášovou polévku a kolínka s kečupem a sýrem. Postavili jsme 1 stan, do něj naházeli bagáž a všichni včetně Ivči jsme si udělali pelech pod širákem. Obloha byla bez mraků, takže jsme měli možnost vidět hvězdy.

11_vareni.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

12_bang.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13_priprava_spani.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další den ráno nás vzbudilo slunce, které pálilo jako čert. Když jsme si dělali snídani, uslyšeli jsme hlučný traktor, který jel přímo k nám. Řekli jsme si : ,,A jéje,průšvih!“. Traktorista vystoupil, začal nadávat a říkat cosi o povolení. Naštěstí jsme se s ním v klidu domluvili, slíbili mu, že si to po sobě uklidíme a odejdeme. Jak jsme slíbili tak jsme také udělali.

14_kulich.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sešli jsme dolů z kopce k přehradě a vykoupali se. Poté nás čekala cesta do strmého kopce podél potoka, na kterém byl dokonce malý vodopád. Skoro na vrcholku někteří vytáhli ručníky, aby se otřeli od potu. Udělala se tu přestávka na svačinu a šlo se dál.

Nebýt nějakého bystrého člověka, který si všiml, že už nejsme na značené cestě, tak by jsme se ztratili. Barevnou značku jsme však našli a napojili se na správnou cestu. Mlok řekl, že po cestě má být hospoda. Když jsme vyslechli tuto zprávu nečekaně se zrychlila chůze. U hospody jsme byli co bys řekl švec. Objednalo se pití podle chuti a věku.

15_doma.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

16_obed.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

17_hledani.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18_cash.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Překročili jsme hranici udělali si oběd a zahráli BANG. Ivča napsala rodičům, aby si pro nás přijeli. Ve volném čase jsme hledali cachku. Po útrpném hledání ji nakonec našel Ledňáček, vyhlížela jako ptačí budka. Všichni měli radost, že jsme cachku našli a šlo se na domluvené místo v Machově, kde pro nás měli přijet rodiče. Tam jsme se rozloučili a rozjeli se domů. Tím končí naše výprava do polského pohraničí. Posuďte sami, jestli jsme si to užili.

19_cil.JPG