Image
Celá výprava na Kočičím hrádku

Po dlouhé době jsme se zase vypravili na Rackovu chatu do Dědova. Jelo nás sice hodně (celkem nás bylo 20), ale chaloupka to vydržela.Celý víkend byl dalším pokračováním dobrodružného příběhu, který začal již na první akci Jestřábů v září.

 

Image
Celá družina se vešla do jednoho pokoje

Začalo to již ve vlaku, kde se odehrála část „na papíře“. Kluci získali vybavení a informace potřebné ke splnění úkolu.
Po příjezdu do Dědova se všichni až na Barbušáka a Káněte, kteří připravovali hru ve vsi, odebrali nahoru k chatě a bavili se hraním frisbee, které u nás po turnaji stouplo opět v oblibě.

Následovalo ubytování místním hostinským Rackem, který naštěstí znal význam hesla, a proto jsme dostali lepší pokoje než ostatní hosté.
Následovala hra, na jejímž začátku měli kluci kontaktovat „Dědovskou spojku“, která jim za heslo dá další pokyny. Měli takové štěstí, že hned v prvních dveřích dole ve vsi natrefili na toho správného dědu, který jim předal zapečetěný vzkaz se šifrou, jejíž klíč byl schován na zastávce.
Hledání klíče zabralo o poznání delší dobu, ale nakonec se i rychle podařilo dešifrovat zprávu. Posádka se vydala 1000 hobitích kroků od hostince (Rackovi chaty) směr jihovýchod. Na konci této  cesty na ně čekalo záhadné místo. Hořící svíce rozestavěné do tvaru pěticípé hvězdy, která tam byla i vyskládaná ze šišek a zkrvavená skála. Po ohledání místa jsme objevili ještě amulet s malovanou kočičí hlavou a jakýmisi runami.
Když tu jsme náhle zpozorovali, že nás někdo vidí. Pustili jsme se za ním na pole, kde vše pokračovalo hrou Bludičky. Kluci měli za úkol najít všech 5 osob pohybujících se po poli, identifikovat je a přivést zpět toho, kdo je sledoval. Hráli jsme přes půl hodiny, ale nakonec nikoho nechytili.
V chatě jsme se chvíli bavili nad příručkami pro hru a pak jsme se odebrali spát před zítřejší výpravou.

Image
Večerní posezení u hry Dračí doupě
 

Ráno nám hostinský naservíroval snídani a zatímco jsme jedli nám řekl, že u něj byl jeho známý a bavili se spolu o nás a o tom, co se dělo v noci a že ví, kam máme jít. Popsal nám cestu a šel si lehnout (patrně po dlouhé noci). Pod vedením Baala a Skřítka jsme se vydali přes kiosek na Ostaš a odtud zpět dolů a na Kočičí hrad. Po cestě jsme hráli několik her, ale největší překvapení na nás čekalo v cíli.

Image
Cestou ke Kočičímu hrádku

Nalezli jsme zde pět bezvládných těl. Po jejich ohledání jsme zjistili, že už jim není pomoci. Při této činnosti nás vyrušil skalní obr, který měl pravděpodobně jejich smrt na svědomí. Odvážně jsme se mu postavili a společnými silami jej přemohli. Prohledali jsme jej i ty ostatní a zjistili, že musíme najít roztrhaný pergamen, jehož kousky vítr zavál mezi skály. To se nám i podařilo, ale když jsme potom útržky sestavili, zjistili jsme, že jsou psány nějakou záhadnou řečí, takže nám to bylo houby platné.

Image
Přemýšlení nad roztrhaným pergamenem

Po svačině a půl hodině odpočinku jsme se terénem dostali na Klučanku. Zde jsme si u srubu zahráli frisbee a ponorky. Taky jsme pozorovali cizokrajné turisty, jak se navzájem ztrácí a zase nachází, pískají na píšťalku a křičí na sebe – velice zábavné. Utahaní po hře jsme se vydali do chaty, ale nedošli jsme daleko. Byli jsme přepadeni ze zálohy, ale když útočníci poznali, že nás je více, dali se na útěk. A byla tu další hra – chán Kublaj trošku jinak. Úkolem posádky bylo pochytat všech pět útočníků a zneškodnit je tím, že je na pět vteřin zvednou do vzduchu. Řež to byla obrovská, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Tento úkol se nám po více než půl hodině boje podařilo splnit, a tak jsme i se zajatci odešli do hostince. Zde jsme je předali pod dozor hostinskému a unavení zasedli k odpočinku.

Image
Cesta zpátky na chatu po hře na Chána Kublaje

Frenk, Johny a Ledňáček pomohli s přípravou buřtguláše, po kterém se pak jenom zaprášilo. Tak byl dobrý!
Večer jsme strávili hraním her. Společně jsme si zahráli Vin Diesel a potom každý co chtěl – macháčka, sacculus a další společenské hry. Večerka byla o půl jedenácté.

Po nedělním budíčku a snídani jsme svedli několik bitev s papírovými koulemi pod vedením Baala. Hrálo se s koulemi na gumě, házecími, se štíty i bez štítů. Vítězství mohlo spočívat buď v odstranění všech soupeřů nebo získání soupeřovy vlajky.

Image
Nedělní bitvy s papírovými koulemi

Čas se krátil a tak nám nezbylo nic jiného, než si sbalit svoje věci, uklidit chaloupku a dojíst zbytky.
Několik z nás jelo s ŤuŤaPem a Rackem auty a zbytek se vrátil domů vlakem. Tím skončila velice povedená podzimní výprava.
BB a Lasice