Přestože to ráno v sobotu 18. května vypadalo na pěkný slejvák, nepodlehli členové posádky Bobrů panice a po deváté hodině se sešli na nádraží. Vydali jsme se dobýt vrchol Jestřebích hor – Žaltman.

Posádka byla až na Zajdu a Kukyho kompletní a kromě Barbušáka s námi jel ještě Frenk. Kupodivu vlaky na sebe navazovaly a neměly zpoždění a cesta tedy netrvala ani tři čtvrtě hodiny.

Vystoupili jsme v Malých Svatoňovicích a naše první cesta vedla na náměstí. Zde jsme si řekli něco málo o bratřích Čapkových, Barbušák sehnal pohledy, které jsme poslali domů a zjistili jsme zásadní informaci – cukrárna U Dášenky otevírá v 13 hodin.Výstup na Žaltman

Následoval nekonečný krpál, přerušený dvěma zastávkami, při kterých jsme se vždy občerstvili, řekli si něco zajímavého o místě, kde se zrovna nacházíme a nabrali síly na další výstup. 

Zhruba 250 metrů pod vrcholem jsme si udělali přestávku delší. Blížil se čas oběda, a proto jsme se do něj pustili. Foukal studený vítr, a tak se ti nejmladší schovali pod celtu – do závětří. Jen co jsme dojedli, prozkoumali jsme sousední bunkr a řekli si nějaké zajímavosti o předválečném opevnění našeho státu.

Zahráli jsme si zde i hru, jejímž úkolem bylo nepozorovaně najít a vyzvednout 10 částí dešifrovacího kódu pro pozdější použití. Ostražití strážci Frenk a Barbušák ihned posílali zpět každého, koho viděli jen se mihnout. Nakonec posádka nalezla 9 z 10 částí dešifrovacího klíče, což, jak se ukázalo později, stačilo k vyluštění zprávy.

na rozhledně na ŽaltmanuVrchol Žaltman jsme dobyli, na rozhlednu vylezli, ale dlouho se nezdrželi, protože jsme se báli, že zejména ti mladší z nás by mohli být odfouknuti neznámo kam. Po cestě dolů se kluci bavili hrou na vojáky, kdy plížením přískoky vpřed, kryti za terénními překážkami, vyzbrojeni dřevěnými puškami značky „klacek“ bravurně překonávali šiky nepřátel.

Malý kousek pod místem, kde byl oběd byla uspořádána střelecká soutěž, za niž dostala posádka části šifrované zprávy. Zatímco starší luštili, mladší psali pohledy. Vyluštěný úkol – vytvořit Land Art s naším znakem pak plnili na oplátku mladší a zase starší psali domů.

Další část cesty vedla přímo po trase terénního cyklistického závodu. Myslím, že nikdy v historii neměl tento závod na trati tolik nadšených fanoušků, kteří každého, z kopce se řítícího, závodníka povzbuzovali výkřiky: „Do toho“ a: „Jedu, jedu“. Byl to tedy nevšední zážitek nejen pro nás, ale i pro závodníky.

Po cestě z kopce jsme si ještě udělali zastávku, na které jsme si zopakovali něco z první pomoci a pak již hurá do cukrárny. Tam nás přivítala velmi milá paní a udělala nám výbornou ledovou čokoládu. Perfektní sladká tečka za bezchybnou výpravou.

Domů jsme se vrátili nadšení krátce po půl páté odpoledne.

Výpravy se zúčastnili: Ondatra, Kajman, Tučňák, Buldozer, Žralok, Netopýr, Taky, Barbušák a Frenk

Všechny fotky najdete zde.