Orlice se skauty 8. 6. 2013

Jako vloni i letos jsem využila příležitost zažít něco pro nás suchozemce nevšedního, a to splutí části řeky Orlice. Každý rok tuto akci organizuje oddíl vodních skautů Albatros pro rodiny členů oddílu. Většinou se pluje z Kostelce nad Orlicí do Týniště nebo z Týniště do Třebechovic. Jako rodič vlčat jsem jela se skauty již podruhé úsek z Kostelce. Před dvěma lety bylo málo vody, na začátku trasy jsme museli lodě i přetahovat, letos bylo vody naopak víc než dost. Média nás informovala o povodních, rozbouřených řekách a utonulých vodácích. Před cestou jsem se dlouho rozmýšlela, jestli vůbec jet, přeci jen jsem měla strach. Hodně mi pomohlo, že se kapitán oddílu Mlok jel osobně podívat, jak to na řece vypadá. Ujistil nás, že vody je sice víc než normálně, ale o nic extrémního nejde.  Přes jeho ujištění to někteří rodiče vzdali. Mohu říci, že to byla škoda, protože řeka se jela lépe, než když bylo vody méně, nemuseli jsme se vyhýbat mělčinám, zrádným kamenům a kmenům ve vodě a plavba rychle ubíhala. I počasí nám přálo, celý den svítilo slunce a bylo příjemně teplo.

Do Kostelce nás i lodě dopravil stařičký autobus „Albatrosáků“. I přes nejistotu sjízdnosti řeky a předpovědi počasí nás nakonec vyrazilo na výpravu okolo 40, starší i mladší členové oddílu, rodiče, sourozenci, kamarádi. Na začátku výpravy jsme se rozdělili do dvou skupin a posádky se nalodili do svých dopravních prostředků - dvou pramic a 13 kánoí. Už tady jsme viděli, že na řece nebudeme sami. Cestou jsme potkávali, byli předjížděni a předjížděli spoustu kánoí nebo nafukovacích člunů a raftů. Zhruba v polovině plavby jsme zastavili na oběd u mostu v Česticích. Po občerstvení si zájemci mohli zkusit odpaly baseballovou pálkou. Také druhou část cesty jsme si užili, řeka byla chvíli rychlejší a bylo potřeba manévrovat, chvíli jsme se jen tak nechali unášet proudem. Před jezem u Týniště, kde se voda v řece téměř nehnula, byla chvilka na vodní hru s tenisáky. Pod jezem to byl do cíle naší výpravy už jenom kousek. Při čekání na příjezd autobusu si kluci ještě stihli zahrát baseball.

Jsem ráda, že jsem díky Albatrosu mohla zažít něco, co jsem dosud neměla možnost vyzkoušet. Na kánoi ubíhá čas pomaleji a z lodi člověk vnímá řeku jiným způsobem než ze břehu. Díky vodákům jsem si také obohatila svoji slovní zásobu. Už vím, co na vodě znamená „kontra“ nebo „lego“. A bohudík jsme se „necvaknuli“.  Strávila jsem den v pohodě a ve skvělé společnosti, poznala jsem, že starší členové oddílu se o své mladší kamarády dokážou postarat ve chvílích, kdy je to potřeba.

A proto: „Orlice, AHÓÓÓJ příští rok!“

Autor: Monika Lovětínská

Fotky z Orlice (Radek Prouza)