Jak už to tak bývá, ne všechno je vždy tak, jak si to naplánujeme. A tak, i když nás mělo jet minimálně 12, nakonec jsme byli rádi i za ten půltucet, co se nás na nádraží sešlo. Naložili jsme do vlaku sebe, svoje batohy a asi 30kg jídla a hurá do Dědova!

Měli jsme ve vagónu moc příjemnou společnost – turisty z Tomu, takže nám cesta dobře ubíhala. Mezitím, co jsme se družně bavili se spolucestujícími a přemlouvali je, ať přijdou na brambory „naloupačku“, se setmělo.
V Dědově jsme krátce po páté hodině vystoupili už za úplné tmy a vydali se, za drobného mrholení, do kopce. Ubytovali jsme se u Radka na chalupě a pustili jsme se do večeře. Po večeři následovala první bitva v Carcassonne. Hlavní výhra byla čokoláda (velká-třistagramová) a získal ji díky svým neobyčejným strategickým schopnostem Barbušák – sláva mu!
Sobotní ráno nás probudilo do mlhou zakrytého, mrholením skrápěného, neutěšeného dne. Po vaječných hodech k snídani byl jmenován velitel výpravy Rocky a byly mu dány instrukce, mapa, GPSka a proviant na výpravu.
Šli jsme k Jelenovi a odtud na Frýdlantskou skálu. Rozhlédli jsme se do kraje a zkonstatovali jsme, že: „Mlha je fakt hustá“. Po pořízení vrcholové fotografie následoval sestup do Ostašské osady, kde si Radek myslel, že si dá polévku. Nedal. A ještě se divil, že kvůli němu neotevřeli.
Kočičí hrad byl další checkpoint našeho putování. Opět jsme tam potkali turisty z včerejšího vlaku. Opět jsme jim nabídli brambory „naloupačku“. A oni si opět mysleli, že si z nich děláme srandu. Jejich chyba… Mezitím, co jsme prolézali Kočičák, kde se vzal, tu se vzal, najednou tam byl Mexičan. Hned nám bylo veseleji, protože nám nabídnul velké balení sušenek.
A šlo se zpátky. Nasbírali jsme si nějaké houby – zítra na smaženici a totálně promoklí jsme uvítali otevřenou náruč Radkovy chalupy. Zatopili jsme a na řadu přišla odveta včerejšího klání Carcassonne. A kdo si myslíte, že vyhrál? … no? …no přece Barbušák. Hlavně také díky tomu, že s Rackem postavili město za 147 bodů.
K večeři byly, všemi dlouho očekávané … tramtadadá … brambory „naloupačku“. Dobrůtka, na které se navíc nedá nic moc zkazit, takže ji mohl vařit i Rocky.
Poslední část večera, nepočítaje promítání fotek na Rackově notebooku, byla výprava na kopec, kde byla stezka ze svíček. U každé svíčky byla část příběhu ze zdejšího kraje pojednávajícího o třicetileté válce. Všichni byli „v pohodě“, jenom po návratu do chaty se Rocky a Frenk šli rychle převléknout. Kdo ví proč…
Nedělní dopoledne vyplnilo plížení po lese, sběr hub, vaření oběda a úklid.
Teď, hodinu a půl před tím, než nasedneme do vlaku tu sedím a píšu zápis. Radek uklízí – maká jako šroub, Mexičan se právě vrátil ze štípání dřeva, Sokol se pokouší zametat. Ostatní tři posedávají a vše bedlivě pozorují, aby mohli příští týden uklidit v klubovně…to jsou ale hodní kluci, že jo?
Příští výprava do Dědova bude někdy na konci dubna 2008, možná na začátku května. Tak se koukejte zúčastnit všichni, holomci Albatrosácký!
Sepsal: Barbušák

 A několik fotografií (foto Radek)