A bylo to tu. Podle nejnovějších technologických vychytávek jsme měli hledat ….???

Byli jsme obeznámeni, že se máme sejít dne 10.10.2008 v 16:30 na vlakovém nádraží v Novém Městě nad Metují a tak jsme také učinili. Na nádraží jsme se spočítali, rozebrali jídlo do batohů, koupili jízdenku a oplakali zjištění, že Hanka s námi nepojede. V 16:43 nám přijel vlak a my se mohli vydat vstříc novému dobrodružství….

 

Tak to jsme my v celé své kráse (teda až na Borase,který fotil)

krasa.jpg

Cesta ubíhala celkem rychle, ale v Letohradě přišel zádrhel. Doslechli jsme se, že do Králík se nejede vlakem, ale autobusem, protože na trati probíhaly úpravy. Tak jsme si sedli do čekárny a někteří z nás si krátili čas tím, že se snažili projít kolem samootevíracích dveřích aniž by se otevřeli:

Po dosti „šílené“ jízdě autobusem tu byla konečná(pro nás- Králíky). Vystoupili jsme a vydali se ke škole, kde jsme měli zařízené ubytování. Ve škole se na nás vyřítil velké a strašlivé psisko(ve skutečnosti jen malý oříšek) a poté se objevila paní, která nám předala klíče od školy a od třídy, která se pro nás stala prozatímním domovem. Třídu jsme si upravili, tak aby vyhovovala našim požadavkům a vrhli jsme se na večeři.

vecere.jpg

Po večeři jsme se vydali ven a zahráli si první hru, která se jmenovala „Běh důvěry“. Celá hra spočívala v tom, že dobrovolníkovi se zavázali oči a jeho úkolem bylo se rozeběhnout proti zdi, kde stáli jeho spoluhráči, kteří mu bránili v tom, aby narazil do oné zdi. Vystřídali jsme se všichni a myslím, že pro každého to byl spíš „Běh odvahy“

odvaz.jpg

Potom následovala hra jménem „Latrína“ u které jsme se pěkně zapotili. A jelikož se nám ještě nechtělo spát, vydali jsme se hledat nějaký plácek, kde by se dalo něco zahrát. Ale hledání se změnilo v procházku po Králíkách, došli jsme až k aleji směřující na kopec ke kostelu.

 

Nakonec jsem se rozhodli, že si na jedné loučce zahrajeme hru. Rozdělili jsme se do dvou družstev.Úkolem jednoho družstva bylo skrýt a ubránit šátek, tak aby ho druhé družstvo nenašlo, pořádně jsme si přitom zaběhali. Bohužel louka byla mokrá, tam jako v pytli, takže jsme hru ani nedohráli a vydali se zpět do školy. Tam jsem se převlékli a zahráli si „pipko pípni“.

pipi.jpg

Poté, co jsem se „vyřádili“,jsem si zahráli hru, ve které jsme se měli více poznat(taková seznamovačka). Rozdělili jsme se do dvojic a navzájem se představili. Po asi 5 minutách jsme se vyměnili a představovali se dalšímu jako osoba,která se nám předtím představovala a pak ještě jednou a několikrát. Každý se pak veřejně představil jako úplně jiný člověk(např. Lukáš byl Matlákem, Čert byla Medvěděm…). Bylo zajímavé a dozvěděli jsme se na sebe mnoho věcí i kolikrát nepravdivých:-D. Pak přišel na řadu Bang. Rozdělili jsem se na dvě družstva a dloooouho do noci jsme „pařili“. A jelikož bylo moc hodin, vyčistili jsme si zuby a šli dohajan…

V sobotu ráno nás vzbudil Chemik svým lahodným hláskem……

buzeni.jpg

Pro snídani jsme si seběhli do nedaleké „sámošky“ a díky tomu jsme si mohli pochutnat na čerstvých rohlících(mňam). Poté, co jsme dojedli jsme od Chemika obdrželi dopis, ve kterém stálo: Že se máme pokusit najít dlouhodobě hledaného teroristu, který má krycí jméno Jeřáb. Považovali jsme to za velkou výzvu a vydali jsem se ho hledat. Kolem desáté jsme vyrazili směr ?????, ale odbočili jsme z přímé cesty do kopce a šli jsme se kouknout  na Mariánský pramen, kde jsme se občerstvili.

Po doplnění láhví vodou jsme začali opět stoupat do kopce. Po výstupu jsme se posadili na schody, které vedli ke kostelu a kochali jsme se krásným výhledem na krajinu.

odpocinek.jpg

Chtěli  jsme se podívat do kostela, ale právě začínala mše a ta nám překazila plány. Tak jsme se vydali cestou necestou, rovnou po zelené. Do cesty nám přišla rozhledna, které jsme neodolali a vyšplhali po ní do výšin. Dokonce i někteří jedinci překonali své fobie a vylezli až nahoru.

Někteří jedinci se projevovali jako blázniJ(asi z té výšky)

Jelikož už bylo dost hodin, vydali jsme se opět na cestu. Šli jsem polem, lesem a hledali nějaké místečko, kde by se dal dělat oběd. Dlouho se nám žádné místo nelíbilo, ale pak nás oslnila jedna slunečná mýtinka, kde jsme se utábořili a začali s přípravou oběda. Sehnali jsem dřevo, o které nebyla nouze, někteří vymýšleli na čem uvaříme vodu na polévku a někteří loupali brambory.

obed.jpg

Asi tak po hodince vaření se dostavil výsledek. Sundali jsme kotlík z ohně, sesedli jsme se kolem něj a pustili se s chutí do našeho výtvoru. Bylo to výborné, úžasné, no prostě nám to všem moc chutnalo.

Sluníčko krásně svítilo a my jsme se s plnými bříšky sesedli kolem ohýnku do kterého jsme nastrkali brambory. Povídali jsme si a čekali až budou brambory hotové. Asi tak kolem třetí hodiny jsme po sobě uklidili mýtinku a pokračovali dále v cestě. Během cesty se strhla „šišková válka“, všichni proti MatlaloviJ. Po nějaké době jsem došli ke starému kravínu, kde byly balíky sena, kterým jsme nemohli odolat. Snažili jsme se je přeskočit bez doteku, skákali jsme na ně a někteří z nás se po nich snažili pochodovat.

baliky.jpg

Užívali jsme si, ale čas letěl a my museli pokračovat dále. Naší pozornosti neunikl vrtulník, který kolem nás neustále létal.Byli jsme zvědaví odkud se tu bere, a co vlastně nese a tak jsme se vydali za ním. Až po chvíli jsme si všimli, že se vynořuje a zanořuje za horizontem na nedaleké louce. Všichni jsme ho chtěli vidět zblízka, takže jsme neváhali a vydali se tam. Zjistili jsme že létá pro bílí prášek, kterým se zmírňuje kyselost půdy v lesích.

vrtulni_opet.jpg

Když jsme vylezli na louku v dáli jsme spatřili řapík(malý bunkr, kterých bylo v okolí dosti), neodolali jsme a museli jsme se jít na něj podívat. Prohlídli jsme si ho uvnitř a chvilku poseděli na střeše, kde jsme si dali svačinu.

Chtěli jsme jít až na Suchý vrch, ale už se připozdívalo a tak jsme se rozhodli, že obejdeme nedaleký les a půjdeme nazpátek do Králík. Sbalili jsme si „saky paky“ a šli. Překonali jsme koleje, ohradník u kterého jsme dělali řetěz a zkoušeli jeho napětí, louky, louku s krávami a užívali jsme si krásného podzimu.

Na jedné z luk nás začala pronásledovat hejna komárů, která byla opravdu dotěrná, snažili jsme se jim co nejrychleji utéct a to se nám podařilo až po překonání potoka. Poté na nás opět čekalo překonání ohradníku. A napadlo nás, že by jsme mohli opět zkusit, jaké je tam napětí. Spojili jsme ruce a Čert se chytla, posuďte podle fotky, jak jsme reagovali…

ohradnik.jpg

To už jsme ale v dáli viděli Králíky a mohli jsme se vydat vstříc „domovu“. Převlékli jsme se do domácího oblečení a začali jsme ve zdejší školní kuchyňce vařit večeři( špagety s kejdou). Přitom někteří z nás pěli a hráli na kytaru….

Když bylo hotovo, usedli jsme ke stolu a pořádně si naplnili bříška., umyli jsme nádobí a odebrali se zpět do třídy, kde jsme si na chvilku odpočinuli. A pak to přišlo..Co? Chemik a Čert nám oznámili, že se ve městě objevil onen hledaný terorista a my se ho máme pokusit lapit. Ale samozřejmě, že to nebylo jen tak. Dostali jsem otázky z historie i za současnosti města a naším úkolem bylo je najít a vyhledat. Vždy, když jsme nějakou tu informaci zjistili, mohli jsme jít k „poskokovi“, který nám za správnou odpověď řekl nápovědu.Aby jsme to neměli tak lehké, honili nás po městě tři poskoci samotného teroristy, a když nás chytili, tak jsme museli splnit jejich jakékoli přání (běhání kolem kašny, zamyšlení nad sebou, jít se někoho na něco zeptat). Hra byla zajímavá a akční. Každý měl svou taktiku, někdo si zaběhal do kopce, někdo zašel do místního hostince jiní zase vsadili na informační tabuli na náměstí…Asi tak po hodině hry se dostavil tížený výsledek. Vyluštili jsme: Jeřáb je skaut Chemik. Samozřejmě, že jsme ho hned chtěli zadržet, zprvu nám utíkal, ale nás bylo víc a nakonec jsme ho dopadli. Dlouho s námi smlouval, my jsme však byli tvrdí. Za to, že ho pustíme nám sliboval ropu a to se nám docela zamlouvala a tak nás nakonec dovedl ke své tajné skrýši a předal nám barel ropy(láhev Kofoly)…

S vítěznou náladou jsme se vraceli do školy, kde jsme si ropu rozdělili a vypili. Vřele vám jí doporučujeme, protože byla doopravdy výborná. Na řadu pak přišla zpětná vazba a my si popovídali o tom, co se nám líbilo, nelíbilo na této akci.

Pak jsme si rozdali papíry a každý na něj namaloval kytičku do které se podepsal. Tyto papíry s kytičkami pak putovaly dokola a každý z nás napsal do kytičky někoho nějakou věc(pozitivní, co se mu na něm líbí, co na něm obdivuje) a do lístku mu mohl napsat vzkaz. Každý si pak kytičku přečetl v pohodlí domova. A to už se na hodinách ukázala dosti pozdní hodiny a my se chystali jít spát, zazpívali jsme večerku a hupli do spacáků……

V neděli ráno jsme se probudili kolem osmé, začali jsme chystat snídani a po ní se začalo uklízet. Třída se musela dát do původního stavu, kuchyňka douklidit a pořádně všude zamést. O půl desáté přišel pan ředitel, my mohli zaplatit nájemJ a ještě jsme se stihli vyfotit před školou.

Poté už nezbývalo nic jiného než se odebrat se na vlak. V čekárně jsme si krátili čas Bangem…

Bang.jpg

Vlakem jsme se vydali do Letohradu a odtud do Týniště. Aby nám cesta rychleji ubíhala, zahráli jsme si macháčka. Jenže to nebylo jen tak, dohodli jsme se, že ten kdo prohraje bude muset v Týništi na nádraží zpívat 5 minut vánoční koledy. Sami posuďte, kdo prohrál…

Zpěv měl nevídaný úspěch a to jen díky tomu, že v té době, kdy oběti zpívali, na nádraží nikdo nebyl.

Poslední etapu naší cesty jsme si krátily tleskanou u které jsme si měnili přezdívky a pak i hrou „ahoj Pepo“. Dost jsme se u toho nasmáli. Cesta nám utekla rychle a už jsme zastavovali v Novém Městě na nádraží, vystoupili jsme a šťastni, plni nových zážitků jsme se rozešli domů….