Prométheus. Bájná to postava řeckých bájí a pověstí, která přinesla lidem prvotní jiskru, která rozdmýchala oheň v lidských obydlích i srdcích. Ne náhodou byla akce určená pro rovery a rangers z celého střediska pojmenována na jeho počest.

prometh011

Ale vezměme si to popořadě. Na začátku stálo rozhodnutí umožnit všem členům našeho střediska zažít si něco velkého s vrstevníky v duchu roveringu.

A tak se v mailových schránkách našich milých soukmenovců objevila poměrně stručná a tajemná pozvánka, která kromě datumu akce a jejího názvu pouze přislibovala další informace po předběžném přihlášení. Ti kteří tak učinili a ozvali se zpět, rozhodně nelitovali. Po krátkém čase se u nich ve schránce objevily podrobné informace. Jenže tentokrát místo neosobního mailu obdržel každý svůj vlastní a jemu adresovaný dopis včetně individuálních instrukcí, kdy a kde se má nacházet a co si má vzít sebou.

A tak v pátek, kdy akce začínala, se na třech místech v Novém Městě sešly skupinky roverů. Různí členové různých oddílů nejistě přešlapovali na chodníku a čekali, co se bude dále dít a kam vlastně vyrazí. Teprve však, když hodiny ukázaly přesný čas, který byl uveden každé skupině v dotazu, vynořil se zpoza zákrutu ten či onen (ten Racek či onen Chemik) a vyjevil jim milé překvapení. Každá skupina dostal svůj vlastní spoj, který musela stihnout, a také velkou obálku s doplňkem, že ta se má otevřít až v dopravním prostředku. Dříve, než však mohli kamkoliv vyrazit, zazněl i úplně první úkol, a to sbalit veškeré potřebné vybavení, které budou roveři potřebovat na dalších dvanáct hodin, do batohu známého jako „usárna“. Nevím, jestli jste s tímhle batohem obeznámeni více, ale mohu vám s jistotou sdělit, že zabalit si do toho věci pro tři lidi, poutahovat všechny přezky, aby nic nevypadlo, a poštelovat to tak, aby to bylo nositelné, je opravdu nadlidský úkol :-).

Na druhou stranu je všem skupinám třeba přiznat, že se toho zhostili se ctí, a i když to často dopadlo jako hrb zvoníka od Matky boží, zvládli to časově akorát, aby nastoupili do svého dopravního prostředku. Tam si otevřeli velkou obálku, a ejhle, jaké bylo jejich překvapení, když vypadlo mnoho obálek menších, každá s časem otevření. V nich se ukrývaly rozličné úkoly, které měly prověřit schopnosti i odvahu našich roverů a v neposlední řadě přispět k lepšímu vzájemnému poznání.

Roveři se tedy pokoušeli co nejvíc rozměnit přiloženou padesátikorunu, poznat své kolegy skrze dotazník, povyměňovat si kusy svého oblečení, a tak dále.

Nejvíc emocí ale budil úkol, který si skupina otevřela po dosažení jejich cílové destinace. V obálce leželo CD v obalu. Žádné další vysvětlení, žádné další informace. Dvě skupiny tedy obcházely cizí domácnosti a prosily o zprovoznění onoho CD. To se jim nakonec povedlo, ale co všechno během toho zažily, by se asi nevešlo ani do románu. O to více ale byly překvapeny, když na kompaktním disku bylo jen lakonické sdělení v poznámkovém bloku, kde bylo doporučeno prohlédnout si obal od CD. V něm, nijak skvěle schovaný, ležel malý kruhový výřez mapy se šipkou, která určovala cíl. Poslední skupina to objevila ihned po otevření, takže jak vidíte, občas se vyplatí nad prací přemýšlet :-).

Jak večer pokračoval, úkoly dále pokoušely jednotlivé skupiny, někdy vyžadovaly projevit estetičnost, třeba u kreslení komiksu o Prométheovi, či skládání básně se zadanými výrazy, z nichž nejvíc všem v mysli utkvěl s akcí nijak nesouvisející „kontokorent“.

O půlnoci se na cílovém místě pod hradem Bischofsteinem sešly všechny skupiny i s vedoucími, kteří celou akci pořádali. Odtamtud jsme všichni vystoupali na zříceninu tamějšího hradu a za světla měsíčního kotouče sehráli některé seznamovací hry, ale hlavně se prezentovaly jednotlivé vykonané úkoly - alias přednášení básní, ukázka komiksů atd.

Noc již notně pokročila, když jsme se vydali pěšky na Rackovu chatu, kde byl náš hlavní stan. Tuším, že bylo k třetí hodině, když se nám povedlo dorazit k útulné chaloupce a všichni už byli akorát tak do postýlky.

Je třeba říci, že druhý den už byl stavěn tak, aby naši unavení roveříci nebyli doraženi. A tak po hudebním budíčku a maximálně hudebně provedené rozcvičce pod vedením Chemika nastoupily spíše klidnější programy. Ladánka s Borasem zmizeli kdesi v hlubokém lese a Hanka vařila skvělý buřtguláš. V této - jak kdosi řekl - skoro domácké atmosféře se všichni pokoušeli ovládnout pletení jednoho speciálního druhu turbánku, což se všem nakonec též zdařilo. Odpoledne bylo vyplněné přemýšlením nad tím, co že ten rovering vlastně je, a po jedné divadelní scéně (jinak se to snad ani nazvat nedá :-) ) i návrhy, co by mohl dělat takový roverský kmen.

Po večeři jsme se pod vedením Racka vydali do hlubokého lesa na cestu k Prométheovi. V naprosté temnotě v semknutém útvaru jsme postupovali náročným terénem, ale po jisté chvíli jsme dospěli k místu, odkud musel už každý jít sám…

Nebudu vám zevrubně popisovat, jak jsme se dostali až k cíli, protože sám si nejsem jistý, kde jsem všude bloudil. Navíc toto místo si zaslouží zachovat své tajemství. V kruhu skal, zvenčí naprosto neviditelný, hořel velký oheň a hromádka připraveného dřeva prozrazovala, na čem to Boras a Ladánka dopoledne pracovali. Boras nás v oné magické atmosféře přivítal a večer se nesl v duchu otázky, jak naložit s roveringem ve středisku, jak využít všechny zážitky, co nám tento víkend dal. Všichni v krojích, ať už hnědých nebo modrých, měli šátky svázané vlastnoručně vyrobeným turbánkem, debatovali a bylo cítit, že zájem „Něco“ dělat opravdu je.

Jsem hrozně rád, že jsem se téhle akce mohl zúčastnit, protože takovou koncentraci fajn lidí byste hledali jen těžko. I proto mi bylo trochu smutno, když jsme po zpívané večerce z toho místa odcházeli s vědomím, že už zítra pojedeme domů. Ale co naděláte, že :-).

Jaká tam byla atmosféra, to je těžko popisovat. Lépe uděláte, když přijdete na další akci roverů, tentokráte pod jménem Genesis, o které brzy poletí internetem jistě sdostatek informací. Zvaní samozřejmě nejsou pouze roveři mladší (když myslím mladší, tak myslím mladší než já :-) ), ale i starší, až třeba staří.

P.S. jestli přemýšlíte, kam na ty názvy chodíme, tak vězte, že k sousedům.