memorialV sobotu 25. května 2013 se vydala vlčata ze 4. oddílu do Police nad Metují na první ročník Memoriálu br. Josefa Hejnyše - Kariho zaměřená na manuální zručnost při tvorbě papírových modelů. Ani my jsme tedy nejeli s prázdnýma rukama, ale  vezli jsme dva soutěžní modely prvního skautského tábora, na kterých jsme poslední dva měsíce pravidelně pracovali.

Chcete-li vědět, jak jsme si den užili a jak jsme v soutěži dopadli, čtěte dále!

Přestože jsme na modelech pracovali již více než měsíc, museli jsme se sejít v pátek večer a díla ještě dokončit. Práce bylo nad hlavu - dokončit lepení modelu, začistit okraje a vytvořit rámečky. Zelené šestce se práce podařila dokončit už ve 21:00, a tak si připravila párky v rohlíku a pustila se do deskových her. Vínová šestka dokončila model až ve 22:30, a tak jsme si jen zazpívali Večerku a šli do spacáků nabrat síly na další den.

SAM 0482

Dokončený model zelené šestky Vlčat (nakonec ten lepší z našich dvou modelů ;-))

V sobotu ráno jsme si sbalili věci a vyrazili autobusem do Police. Po příjezdu jsme odevzdali soutěžní model na výstavu a prohlédli jsme si expozici muzea papírových modelů. V deset hodin jsme se přesunuli do nedaleké tělocvičny s cvičnou lezeckou stěnou, kde jsme asi hodinu půl zkoušeli své lezecké dovednosti.

               SAM 0485          SAM 0508

Nejlepšími lezci z naší šestky byli Ťokec a Marťan

SAM 0509

A vlastně taky Piňďa

V poledne jsme se vrátili zpět k muzeu, kde jsme se posilnili chlebem s vajíčkem a limčou. Odpoledne jsme strávili vlastní tvorbou v papírové dílně. Piňďa s Ťokecem slepili perfektní prase, Tomášek autobus MHD a já berušku.

SAM 0511

Překvapivě jsme se do stříhání a lepení pustili i v sobotu ...

Pak už přišlo vyhlášení výsledků. Netrpělivě jsme očekávali, které šestce se model povedl lépe. Nakonec úspěšnější byla šestka zelená (obrázek modelu na začátku článku), která skončila na celkovém druhém místě a odnesla si hodnotné ceny.

SAM 0515

Část vlčat ze zelené šestky přebírá diplom a ceny za 2. místo

Pak jsme rychle vyrazili na autobus a okolo čtvrté hodiny jsme se na vlakovém nádraží rozešli.

Lepení modelů byla překvapivě těžká práce, která nás naučila respektu před prací jiných, trpělivosti a také jsme se zlepšili v manuální zručnosti. Prostě, stálo to za to!