Pojďme si připomenout tuto úžasnou akci. Ti, co jste byli, vzpomínejte a vy, co jste nebyli, čtěte pozorně, ať víte, o co jste přišli.

Bylo odpoledne dne devátého měsíce dubna a spousta to podivných osob se začalo shromažďovat u sokolovny v Novém Městě nad Metují. Někteří s příručním zavazadlem s nejnutnějším vybavením, jiní s cestovním kufrem i se svými plyšovými kamarády. Nakonec jsme se všichni úspěšně nalodili po 16. hodině do kosmické lodi (autobusu pana Macháčka) a odletěli jsme na základnu Vesmír do Orlických hor.

Zde jsme byli vřele přivítáni „velitelem“ základny a poučeni o tom, jak to zde chodí. Vybalení a ubytování proběhlo bez menších zádrhelů, a tak jsme byli v 19.00 připraveni večeřet. Po krátké písničce a modlitbě jsme si popřáli dobrou chuť a rybičková pomazánka zmizela, než jsme stačili mrknout.

 

Po večeři následoval nástup, kde jsme se rozdělili do týmů podle barev, pak jsme se šli podívat na aktuální zprávy. U televize jsme se sešli všichni a také všichni jsme s hrůzou v očích zjišťovali, co nám půvabná redaktorka sděluje. Byli jsme informováni o tom, že naši planetu nejdéle za 48 hodin napadnou strašliví ufoni a přemění naši modrou planetu na továrnu na biomasu.

 

Tato informace nás nenechala dlouho klidnými, a proto jsme se všichni shromáždili na parkovišti u chaty, kde byl sraz dobrovolníků na záchranu Země. Velitelé záchrany chtěli vědět, jestli jsme na záchranu světa způsobilí, a tak jsme museli podstoupit zkoušku. Ta probíhala tak, že jsme dostali papírky s heslem, které jsme si zapamatovali, a pak si zavázali oči a po jednotlivých týmech jsme se vydali do páteční tmy po cestě poseté svíčkami. Po ujití části cesty následoval úkol se zněním: „Postavte se tak, aby celý tým stál na 4 nohách a 6 rukou.“. Nedělalo nám to větší problémy, takže jsme si za odměnu sundali šátek z očí. Zbytek nás dovedl ke kostelu sv. Matouše. Před vchodem jsme pověděli zapamatované heslo. Konkurs jsme zvládli všichni, a tak jsme si pod kostelní střechou zapěli večerku. Jelikož už bylo pozdě, ti dříve narození šli spát a ti starší začali se záchranou světa. Na poradě jsme se dozvěděli, že bychom mohli hledat pomoc u posledního žijícího pamětníka dávné mimozemské expanze. Byl tu ale druhý zádrhel, nikdo nevěděl, kde bydlí. Potřebovali jsme získat mapu, kterou ale měli ve svých rukách přisluhovači mimozemšťanů. Naším úkolem bylo odposlouchat rozhovory, které mezi sebou vedli, a podle toho najít mapu k obydlí starce. Úkol to byl těžký, ale my jsme ho ještě před půlnocí zvládli. Naše stupnice únavy dosáhla 12 z 10 a tak jsme všichni po půnoci vyváželi horizont.

 

Ráno jsme byli probuzeni rázným troubením budíčku z trubek Maxe a Rockyho. Jelikož byla sobota, následovala rozcvička. Mladší si ji užili, ale i starší se krásně protáhli na louce u kostela.

K snídani byly rohlíky s marmeládou a teplý čaj.

 

Dopolední program začínal v 9 hodin na parkovišti před chatou. Zde jsme prozkoumali mapu, kterou jsme v noci získali, a zjistili jsme, že vyznačená trasa vede pouze k sv. Matoušovi. S trochou údivu, co je tam tak zajímavého, jsme vyrazili. Vešli jsme do dveří a před oltářem vidíme postaršího muže v klobouku. Inu řekli jsme mu, co jsme měli na srdci a on nám dal dvě dobré rady a to, že ke starci určitě nesmíme bez darů pro jeho osobu a že on nám informace nedá zadarmo, ale za patřičný počet strategických surovin a že se zajisté budou hodit i pro další úspěšnou cestu ke starci.

 

Program do oběda byl ve znamení přípravy na cestu ke starci. Zahráli jsme si hru po týmech, boj o suroviny, kde bylo podstatou sebrat buď v dolech, anebo někomu z protihráčů papírový lísteček představující surovinu. Následoval velice tvůrčí program, a to vyrábění darů pro starce. Dary byli velice různorodé od ochranných přileb, až k přání k pohodovému stáří.

 

K obědu byla květáková polévka a špagety s kajdou.

 

Odpoledne nás čekala cesta za starcem. Sešli jsme se zase na parkovišti a zde určili pořadí startujících týmů. Startovali jsme vždy po dvou týmech a to 1 a 6, 2 a 5, 3 a 4 podle pořadí z dopolední hry. Vyznačená trasa na mapě vedla pouze ke kostelu. Zde nás čekal muž v klobouku, který s námi vyměnil další část mapy za 11 nasbíraných surovin.

Pokračovali jsme po červené a po kilometru jsme narazili na další stanoviště. Zde byl P.T. se třemi úkoly. Sestavit z šišek skautskou lilii, vylezení čtyř nejstarších z každého týmu na jeden strom a za časový limit 30 sekund doběhnout od něj k nejbližšímu modřínu a zpět. Nakonec nám za 13 surovin vydal další část mapy. Dorazili jsme k horní stanici vleků v Deštném, kde nás čekal další úkol o mapu - zničit nepřátelskou sondu a prokázat své znalosti ve vázání uzlů. I zde nám Láďa s Lukášem vydali další část mapy a k tomu kořen neznámé rostliny. Na cestě směrem na Luisino údolí ležel ještě sníh a některé z nás doslova zaskočil.

 

[foto matlak v sandalich]

 

Na stanovišti Prófy a Chemika náš úkol zněl postavit jako poctu starci, jeho podobiznu. Na otázku, jak ho máme zpodobnit, když jsme ho ještě nikdy neviděli, nám bylo odpovězeno, že si ho máme představit jako Chemika, akorát že o pár let starší. A podle toho naše výtvory vypadaly. Dostali jsme další část mapy a kotlík. Tato poslední část nás dovedla na Luisino údolí, kde jsme v boudě se studánkou našli přes 12 tisíc let starého muže, kterému jsme předali naše dary a on nám za odměnu dal spoustu cenných rad, skleněnou lahvičku se zelenou hmotou a také recept na lektvar proti ovládnutí našich mozků mimozemšťany.

 

Cesta zpět, aspoň v podání naší, poslední skupiny, byla o mnoho rychlejší, protože já a Ruda jsme šli vzadu a ty méně fyzicky vybavené, kteří už nestíhali, jsme popoháněli pod záminkou, že je sníme.

 

Večeře v 18:00 proběhla po písničce, modlitbě a přání dobré chuti velice klidně a po vynikající pomazánce nezbylo skoro nic.

 

Vrcholem sobotního programu bylo vaření zmiňovaného lektvaru, na otevřeném ohni na nedaleké louce. Každý tým měl vytvořit nápoj podle receptu, který dostal od starce. Z kořene kouzelné rostliny (zázvoru) a zelené hmoty (cukru obarveném zeleným potravinářským barvivem) vyšel nápoj na první pohled odpudivý, ale po ochutnání docela dobrý.

 

Zbytek večera jsme strávili v jídelně zpíváním různých písní za doprovodu Prófy a občas i Králíka na kytaru.

 

Budíček byl ve stejném čase jako v sobotu, a to v 7:30. Rozcvička byla úměrná neděli, se Smíškem to nebyla žádná dřina:-).

 

Rohlíky s marmeládou od snídaně nám ani nestihly doputovat do žaludku a už jsme nastupovali na závěrečný boj s mimozemšťany. Ale bohužel ne všichni, někteří naši bratři a sestry byli i přes kouzelný lektvar ovlivněny mimozemšťany a stály na opačné straně.  Pravidla bitvy byla podobná jako při hře Švýcarsko, akorát že zde obránci území (v našem případě mimozemské obludy) měly ve svém území barel a cílem pozemšťanů bylo naplnit 50-ti litrový barel vodou, kterou jsme měli ve flaškách, s kterými jsme běhali. Cíl jsme i s malými zádrhely splnili na jedničku a tím pádem jsme odvrátili útok na Zemi a porazili mimozemšťany.

 

Následoval oběd, ke kterému byla rýže, zespoda hrnce pravděpodobně připálená a smetanová omáčka s krůtím masem.

 

Po obědě jsme si uklidili chatky, sbalili věci a dali je na hromadu. Na závěrečném nástupu byli pochváleni ti, co udělali něco prospěšného. Za pár minut přijel autobus, my jsme si naložili bagáž, rozloučili se s chatou Vesmír a odjeli zpět do Nového Města.

 

Okolo 16. hodiny jsme se rozešli u sokolovny.

 

Konečně se uskutečnila akce, kde jsme byli všichni - celé středisko - a podle mého názoru byla velice vydařená. Vy, co jste absolvovali vesmírnou štaci, mi jistě dáte za pravdu, že se těšíte na další podobnou akci.

 

 

Autor textu i fotografii: Méďa