Není to poprvé, co jsme s jedničkou podnikli nějakou pořádnou vodáckou akci. Zjistili jsme, že nás vlastně velice baví užívat si vodu společně, a tak jsme po letním plachtění naplánovali hned další vodní dobrodrůžo a to sjíždění naší domovské řeky Metuje. Na sjiždění Metuje to chce trochu odvahy a ducha dobrodruha, protože to není jen tak ledajaká řeka. Oproti ostatním řekám, na které jsme zvyklé si pro nás Metuje připravila jednu překážku za druhou.
S Matlákem jsme se rozhodli sjet úsek z Dolska do Jaroměře. Od začátku plánování předpověď počasí nevěstila nic dobrého. Chladné počasí a déšť na plavbě není úplně snem vodáka, ale řekli jsme si, že nás špatné vyhlídky a trochu toho nekomfortu během plavby nevyřadí ze hry a v neděli jsme netrpělivě čekali na nejodvážnější vodáky 1. a 2. oddílu. No, nebylo jich mnoho, ale víc jak 10 kluků a holek se přece jen sešlo.
Když jsme v Dolsku nastupovali do našich lodí, ještě jsme netušili, co nás čeká. Ale po pár ujetých kilometrech se ukázala pravá tvář Metuje. Po klidném a regulovaném toku v Dolsku přišla džungle, do které jsme se s každým dalším kilometrem nořili víc a víc. Běžné sjíždění řeky se tak změnilo v překážkovou dráhu. Překonávali jsme kmen za kmenem a vrbičku za vrbičkou. Nejedna loď drsné prostředí Metujské džungle neunesla a posádky tak měli možnost otestovat teplotu vody a složení říčního dna. Od této akce jsme také nabyli spoustu zkušeností. Například, že zajistit si brýle gumičkou se vyplatí a že zkušenosti z hry na slepého háčka se dají využít i v praxi.
Abych to shrnula, kdo jel rozhodně neprohloupil. Sice se nám nepovedlo doplout až do Jaroměře a do klubovny jsme dorazili se zpožděním, ale určitě to stálo za to. Naposledy jsme potrápili svaly před dlouhým zimním odpočíváním a rozloučili se s řekou, jak se sluší a patří.
Autor: Viktorie Chotašová – Tori