Už je tomu tak! Je to minulost. Ale co se tedy doopravdy stalo?
Vypadalo to jako naprosto běžná víkendovka. Normálně jsme přijely na základnu, daly si véču a blbly. Jenže jsme netušily, že se zapleteme do něčeho tak rozsáhlého. Z nenadání, nás přišly navštívit tři velké osobnosti bramborového průmyslu, tři velcí mafiánští bossové. Každý z nich měl parádní plán, jak obsadit co největší území republiky, na produkci brambor. Každý byl v něčem extra.
Proto jsme se rozdělily do soutěžících týmů. Aby se následně skupinky více stmelily a dokázaly spolu fungovat i telepaticky, měly prostor v „Hospůdce u Tlejícího kompostu“. V menu byla široká škála různých delikates. Od „výluhů z šlupek, sušených bramborových natí či jiných podobných kentusů ze záhrádek.“
Pak se šlo již jen spát, abychom měly co nejvíc sil v hlavním zápolení.
Dopoledne bylo doopravdy výživné. Proběhlo bramboklání. Protože co bys to byl za pořádného brambomága, když s brambory neumíš pracovat na spoustu způsobů. Skládalo se ze spousty různých minyklání v zručnosti, např. stavení brambuláka, škrábání nejdelší šlupky či pamatování oslavné básně o bramboře.
Pak každá jednotlivá skupinka připravovala jeden chod oběda. Vybrat vítěze mezi perfektní česnečkou, špízy či bramborovými lívanečky rozhodně nešlo. Vše bylo naprosto úžasné a šmakózní.
Po chvilce siesty, byla chvilka poznání v podání „zázraky brambor“ kde jsme se seznámily s již mnohokrát zmíněnou plodinou. Poznání probíhalo skoro všemi smysly. Trochu nás to vyčerpalo.
Venku jsme tedy zahrály pár her a pak do večeře připravovaly scénku. Pak se to stalo, další zvrat, s kterým nikdo nepočítal! Zlořečení tvorečkové nás začali pomalu kolonizovat. Víc a víc se množili a žrali naše získané území. Tomu se musela udělat přítrž. Odhalily jsme hlavního iniciátora. Brouka brambobrouka alias mandelinku bramborovou. K večeři byli jen brambory na loupačku. Říkali jsme si, že to zvládnem další den. Dnes už toho bylo dost a s mandelinkami se vypořádáme zítra. Ale mandelinky byly rychlejší. Najednou jsme byly my ti cizinci na jejich území. Hrůza.
Ještě téže noci, jsme se s nimi utkaly. Dokonce jsme musely chvilku pracovat všechny tři skupinky jako jeden tým, abychom mohly mít šanci na vítězství. Nebylo to jednoduché, leč vyhubily jsme je do poslední. To si zasloužilo onen vítězoslavný spánek.
Ráno proběhlo velmi poklidně. Vyhlásily jsme vítězné skupinky a raději pomalu odjely domů. O bramborovém impériu si asi můžeme nechat jen zdát. I přes to malá kontrolní otázka: kolikrát bylo v článku uvedené slovo brambora?
Autor: Anna Jirmanová – Googl